VERITAS, z.s.- XXIX. Konference protestantských muzeí Tábor (2015)
- Valná hromada VERITAS (2007)
- Návštěva mladých historiků na Zemské saské výstavě v Torgau (2004)
- IX. pracovní soustředění mladých historiků (2004)
- III. brigáda mladých historiků (2003/2004)
- XVIII. seminář pro učitele a zájemce o dějepis, český jazyk a společenské vědy (podzim 2003)
- Brigáda mladých historiků v Telči (2003)
- VIII. pracovní soustředění mladých historiků (2003)
- VII. pracovní soustředění mladých historiků (2002)
- VI. pracovní soustředění mladých historiků (2001)
Valná hromada VERITAS
(1. zasedání — 12. květen 2007)
Valná hromada historické společnosti VERITAS se konala v sobotu 12. 5. 2007 ve sborové místnosti smíchovského sboru ČCE. Po zahájení písní 482 z evangelického zpěvníku a následném schválení programu schůze podal přehled činnosti za uplynulý rok její jednatel br. M. Soukup, o hospodaření pak její pokladník br. L. Dlouhý. Zprávu doplnili jednotliví členové (či členky), kteří byli účastni některých akcí (symposium francouzských muzeí, dvojjazyčný kurz mladých historiků, pamětní síň Vysoká, archeologický výzkum zbytku kostelíku v Šachu z r. 1609, příprava konference v Telči v r. 2009). Po schválení zprávy činnosti (o hospodaření bude jednáno ještě na podzim) bylo hlavní téma schůze věnováno otázce učebnic dějepisu, zeměpisu a českého jazyka z hlediska historické společnosti VERITAS a jejich schvalování. Doc. E. Melmuková podala přehled vývoje tohoto procesu od r. 1995 a jednatel br. M. Soukup připomenul zákonná ustanovení k tomuto procesu a jeho současný stav, který není uspokojivý. Současně seznámil přítomné s kroky, které povedou k nápravě tohoto stavu. Dále byla projednána spolupráce s ostatními občanskými sdruženími doma i v cizině. Schválena též drobná úprava stanov. Schůze zakončena písní 483 ze zpěvníku ČCE.
Převzato: Evangelický týdeník Kostnické jiskry 92, 2007, č. 17, s. 4.
Foto: M. Soukup. Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení.
Fotografie z návštěvy mladých historiků na Zemské saské výstavě
v Torgau 23.–26. srpna 2004
Návštěva výstavy proběhla ve dnech 23.–26. srpna 2004. Výstava měla podtitul: „Glaube und Macht“ (tj. Víra a moc) a věnovala se Sasku v době reformace 16. století. Za mladé historiky a společnost VERITAS se návštěvy zúčastnili: Hana Jalušková, Martina Koubová, Eva Melmuková, Jana Nováková, Richard David, Martin Kolínský, Petr Melmuk, Ondřej Srba a Richard Vlasák. Autorem všech fotografií je R. David. Pro snazší porozumění fotografiím upozorňujeme na Zprávu mladých historiků o návštěvě Zemské saské výstavy v Torgau, kterou pro Hlas Střediska české reformace č. 9/2004 napsal R. Vlasák. (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení.)
Tato trojice fotografií zachycuje členy VERITAS a mladé historiky na výstavě o dospívání ve sborovém domě luterské saské evangelické církve v Torgau — nábytek a vybavení domácnosti bylo pro tuto výstavu vyrobeno v nadskutečné velikosti, aby si návštěvník uvědomil, jak malému dítěti připadá vybavení bytu obrovské a jak se mu například obtížně sedá na židli nebo lehá na postel.
Na druhé trojici fotografií se nalézají pohledy z věže gotického kostela P. Marie (Frauenkirche) na staroslavné město Torgau a na kurfiřtský zámek — letní sídlo saských vévodů Hartenfels — kde se nacházela expozice zemské výstavy (v pozadí řeka Labe). V kostele se nachází také náhrobek Lutherovy ženy (bývalé jeptišky) Kathariny von Bora.
Jak je vidět z dalších dvou fotografií, němečtí hostitelé se o návštěvu z Česka starali velice pečlivě po všech stránkách. V úterý večer mladí historikové diskutovali spolu s členy evangelického sboru v Torgau na téma: „Jan Hus a Martin Luther pro dnešního mladého člověka“.
Město Torgau je známé i z moderních dějin, jako místo, kde se při osvobozování Evropy od nacistické nadvlády setkala sovětská Rudá armáda se spojenci „na Labi“. Na první fotografii je památník tohoto setkání. Poslední tři fotky jsou z románského kostela v městečku Klitschen, na jehož dřevěném malovaném stropě je i portrét M. Jana Husa.
Převzato: Sborníček vybraných referátů odeznělých na 9. pracovním soustředění mladých historiků 2004, s. 18–20.
Fotografie z IX. pracovního soustředění mladých historiků
9.–16. červenec 2004
Ústředním tématem 9. soustředění byly Příčiny třicetileté války. Fotografie přibližují atmosféru soustředění: odborné diskuse o tématu, výlet do Nové Říše, momentky ze zasedání „českého zemského sněmu“ v roce 1620, který jednal o tehdejší politické situaci v zemi a v Evropě a na němž také dostal slovo zástupce jezuitského řádu, který velice nevybíravě hájil opoziční názory proti většinovému mínění přítomných. Poslední fotka zachycuje rozdělení úkolů pro terénní výzkum — šlo o rekonstrukce obcí k roku 1871. (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení. Foto: P. Melmuk)
Zpráva o III. brigádě mladých historiků VERITAS
30. prosinec 2003 až 2. leden 2004
Třetího ročníku brigády se zúčastnilo 12 osob. Brigáda proběhla tentokrát ve zkráceném termínu, protože valná většina účastníků preferovala výlučně toto rozmezí. Mladí historikové kompletovali ročníky časopisů pro jejich zařazení do knihovny VERITAS, překládali z angličtiny článek o husitském misionáři Pavlu z Kravař a radili se o pracovním soustředění 2004. O atmosféře brigády více vypoví následující fotografické album. (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení. Foto: J. Rašín)
XVIII. seminář pro učitele a zájemce o dějepis, český jazyk a společenské vědy
Pardubice 18. říjen 2003
Na podzimním semináři věnovaném tématu: „Výklad smyslu českých dějin v pohledu 20. století“ byla nejprve přečtena přednáška moderátora VERITAS PhDr. Vladimíra Sakaře, CSc. a dále promluvila doc. PhDr. Eva Melmuková (na snímku vpravo). Následují dvě fotografie ze semináře. (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení. Foto: M. Soukup)
Brigáda mladých historiků v Telči
26.–28. září 2003
Tato brigáda proběhla v oficiálním sídle VERITAS v Telči za účasti více než deseti mladých historiků. Velkým nasazením byl vyklizen prostor někdejší cukrářské dílny v zadním traktu domu č. 21 na náměstí. Podkrovní prostory budou postupně adaptovány na knihovnu a studovnu s depozitářem. Knihovna VERITAS se do podkroví po skončení úprav přestěhuje z provizorních prostor ve Velké Lhotě.
Přinášíme několik momentek z průběhu brigády. (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení. Foto: M. Soukup)
Dvě reakce účastníků na VIII. pracovní soustředění mladých historiků VERITAS
11.–18. července 2003
Soustředění mladých historiků ve Velké Lhotě (11.–18. červenec 2003)
„Byla to jedna velká legrace,“ řekla mi Věra Škubalová na vlakovém nádraží v Pardubicích po skončení tábora mladých historiků. Když nad jejími slovy přemýšlím, zjišťuji, že měla vlastně pravdu. A jak taková legrace probíhala?
Všechno to začalo v pátek 11. 7. na faře ve Velké Lhotě. V tento den se sem začalo sjíždět veškeré osazenstvo tábora. Po dlouhé době jsem se setkala s milými kamarády a seznamovala jsem se s novými členy. Po první společné večeři nás seznámili vedoucí s programem a s hlavním tématem.
Téma znělo jasně: 4 artikuly pražské. Rozdělili jsme se do skupin. Každá skupina dostala za úkol postupně rozebrat a zpracovat jeden artikul ve třech stupních vývoje.
Další dny už se program rozjel naplno.
Každé ráno nás probudila služba, někteří se snažili budíček ignorovat, jiní aktivně vstali a šli na rozcvičku. Potom následovala ranní pobožnost a vytoužená snídaně.
Asi kolem deváté hodiny se celou budovou ozvalo silné zapískání a Mirkův hlas: „Všichni na pětku!“
Na pětce, tedy na pokoji číslo 5, pak probíhal dopolední program. Většinou jsme hádali neznámou/známou postavu z historie a jednotlivé skupiny přednášely své výsledné projekty o pražských artikulech, nechyběly ani diskuse o daném tématu.
Odpoledne jsme trávili většinou u rybníka nebo na hřišti, kde rozhodně nebylo o legraci nouze.
Večer se konaly většinou zajímavé přednášky, které se týkaly husitství. Po oficiálním zakončení dne, tedy po večerní pobožnosti, začínal program neoficiální. Na pokojích se hrály zajímavé hry nebo jsme si povídali veselé historky a zážitky.
Nechyběl ani celodenní výlet na zříceninu hradu Štramberk. Zde jsme si zahráli bojovou hru na husity a křižáky, husité samozřejmě zvítězili. Jak by ne, když je vedl sám Jan Žižka z Trocnova? Ovšem i křižáci jednou husity porazili při noční hře.
Den před odjezdem prováděly jednotlivé skupiny terénní výzkum v okolí Velké Lhoty. Zajímavý zážitek měla zvláště jedna skupina. Při její cestě autem se děly neuvěřitelné věci. Nejprve se autem linul nepříjemný zápach, poté byl zápach doprovázen kouřem a tak se všichni pasažéři rozhodli k taktickému ústupu a vyskákali z auta. Jako pravý husitský bojovník a stratég se ukázal náš bratr Matouš Jaluška, který po výskoku z již zastaveného auta udělal několik kotrmelců a utíkal k rybníku pro vodu, aby auto, které zatím začalo pod kapotou hořet, uhasil. Celé jeho počínání vyznělo velice komicky.
Vše samozřejmě dopadlo dobře.
Potom následoval poslední společný večer. Udělali jsme si táborák/netáborák ve farní jídelně, udělovaly se diplomy, hrály se hry a četly se povídky.
V pátek 18. 7. se začali všichni postupně rozjíždět do svých domovů. Nikomu se nechtělo. Každého uklidňovala představa, že se zde opět setkáme i příští rok. A doufám, že na tento historický tábor ve Velké Lhotě přijedou i noví lidé, kteří se rádi dozvědí něco o historii a naváží s námi ostatními hezké pouto přátelství.
Zkráceně otištěno:
Evangelický časopis pro mládež BRATRSTVO 44, 2003, č. 9, s. 23. 
Nesouvislé plky o jednom červencovém týdnu
uvedené nevhodným citátem
Another Beauty
Loved by a Beast
Another tale of infinite dreams
Your eyes they were my paradise
Your smile made my sun rise
Forgive me for I don't know what I gain
Alone in this garden of pain
Enchantment has but one truth:
I weep to have what I fear to lose…
„Byl to týden plný zvláštních událostí, divných smyslů a ukrytých point,“ řekl jsem sám sobě na jakémsi ztraceném nádraží v den odjezdu a hned jsem se imažinárně poplácal po rameni, neb tomu bylo tak… Mluvit dále o onom historickém týdnu je myslím s neznalým těžko a s účastníkem zbytečno, přesto však píšu tuto stať, byv o to požádán Mirkem, jemuž se odmítá jen na vlastní nebezpečí.
Žili jsme tehdy, mi čačtí mladí historici a sličné mladé historičky, čtveřicí artikulů pražských a nežilo se nám špatně. Odmyslím-li si vedro, mouchy a vlastní naivitu, pne se mi mezi jedenáctým a osmnáctým červencem červená nit spletená ze zajímavých a obohacujících zážitků prožitých se zajímavými a obohacujícími lidmi, jakými se podobná soustředění hemží jako hlína pod kamenem divnou žouželí.
Za zmínku jistě stojí, že mi za celý týden bylo několikrát se převtěliti. Ponejprv do roztomilého člověka, potom do roztomile pohanského Svantovíta (to vědí, Roubíček, když byli na evandělickym táboře…) a nakonec do roztomile propoceného husitského hejtmana oděného v černém sametu a vlně. Vším čím jsem byl, tím jsem byl rád… To samo svědčí o nasazení s jakým se organizátoři (i ne-zas-až-tak organizátoři, řadové účastníky nevyjímaje) organizovaně pouští do ehm… organizování a pro člověka, jenž tento tábor ku své škodě ještě nikdy neabsolvoval, je to jistě příslibem nevšedních zážitků, pokud by tak snad někdy hodlal učinit.
Dále bych rád dementoval zprávy o tom, že jsem se při požáru vozu páně Melmuka choval jakkoli komicky. Osoba, jenž mé účinkování v oné cause popsala tak, jak ho popsala, se oné akce vůbec nezúčastnila, kdežto já jsem si na to čas našel, své chování v tu chvíli pozorně sledoval a jsem ochoten svědčit… Jako pozdněgotický bitevní střelec (píšťaly, hákovnice) spolupracující občas se Soptíkem a dalšíma bláznama z Draco Ardens (rašelina, ta to umí, explozivní složku tlumí! — neznalec nešermíř nepochopí) na jedné straně a pilný čtenář brakové literatury na straně druhé si Marigold dokáže představit, co takový výbuch pohonné směsky dokáže zarobit s jeho vyžilou tělesnou schránkou, hlavně pak s partií zad a ušních bubínků. Proto, ledva spatřil červenou se linout záři z motorového prostoru, opustil elegantním parakotoulem prostor vozidla a s pootevřenými ústy a zavřenýma očima odhopkal ukrýt se do brambořiště, marně doufaje, že zbytek jeho čety činí totéž.
Když jsem pak vyhlédl z natí, spatřil jsem, že ten zbytek hasí vůz našimi zásobami ovocných šťáv a tak jsem se iniciativně nabídl, že skočím k blízkému chytrovskému rybníku pro vodu, což jsem také učinil. Z toho si již, myslím, bystrý čtenář dokázal odvodit, kdo že se to choval komicky a kdo jen dělal to, co se při podobných příležitostech dělat má (a která že to Pavlínka to celé zná jen z mého barvitého vyprávění).
Tak, to by snad na stránku stačilo… Jest mi ctí ukončit tuto subžektivní črtu pozvánkou pro kohokoli, kdo snad čte tyto řádky a hodlá být příští léto mezi živými — přijeď brachu, beze strachu! Zažiješ co jsi ještě nezažil! Myslíš si snad, drahý čtenáři, že Tě nic nepřekvapí? Pcha, přijeď do Lhoty a budeš příjemně překvapen!
Dvě ilustrační fotografie (Klepnutím na fotku docílíte její zvětšení. Foto: P. Melmuk)
Dvě reakce účastníků na VII. pracovní soustředění mladých historiků VERITAS
12.–19. července 2002
Týden s mladými historiky ve Velké Lhotě
V týdnu od 12. do 19. července se ve Velké Lhotě u Dačic uskutečnil už 7. ročník pracovního soustředění pro mladé historiky. Přiznám se, že když jsem seděla v autobuse z Dačic do Lhoty, byla jsem dost nervózní, jestli se mi tam bude líbit, jestli natrefím na dobrý kolektiv a jestli program bude zajímavý.
Letos jsme se zabývali příčinami, průběhem a důsledky II. světové války pro náš stát. Byli jsme rozděleni do tří skupin, které samostatně pracovaly na tématech zadaných od vedoucích. Po vypracování jsme se všichni shromáždili a zástupci jednotlivých skupin shrnuli výsledky své práce. Témata se vždy týkala našeho národa před, během a po II. světové válce, ať už to byly vztahy Čechů a Židů, Čechů a Slováků nebo Čechů a Němců.
Dopolední přednášky a práce byly prokládány neméně zajímavými ranními, odpoledními a nočními činnostmi, které se často také týkaly války. Proto jsme ráno při rozcvičce mohli signalizovat ukrytým partyzánům nebo se za ně odpoledne proměnit a za pomoci sběračů šišek honit po lese zlotřilé prchající SS-manny.
Večery byly zajímavé a vzdělávací. Vyslechli jsme názory na problematiku Slovenského štátu od Martina Fajmona nebo povídání paní Jančíkové o koncentračních táborech. Paní Jančíková nám dala kolovat plátěnou hvězdu s nápisem Jude, viděli jsme seznam věcí, které si Židé směli vzít s sebou do lágrů, ochutnali jsme i macesy.
Pod vedením paní doc. Melmukové a díky dovozu pana faráře se skupinka tří dobrovolníků, důvěrně nazývaná Valdenská skupina, zasloužila o znovuobjevení Valdenské cesty, tj. tajné stezky, kterou chodili valdenští na bohoslužby. Na závěr pobytu jsme se po skupinách vydali úsekem stezky z Valtínova do Heřmanče. Cestou jsme vyzvedávali úkoly, které se večer řešily. Přes nepřízeň počasí byl tento i ostatní výlety úspěšný.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem vedoucím, kteří se o nás trpělivě starali, paní Melmukové, díky které se tábor může uskutečňovat, i panu faráři Melmukovi za ochotu a službu slovem v neděli. Byli i další, kteří se zasloužili o příjemný pobyt, například kuchařky.
Těším se, že všechny potkám zase příští rok a přijeďte i vy, kdo jste ještě s námi v historii nepátrali.
Otištěno:
Evangelický časopis pro mládež BRATRSTVO 43, 2002, č. 9, s. 18;
Evangelický týdeník Kostnické jiskry 87, 2002, č. 35, s. 3.
O pohlednicích
Lidé sbírají ledasco. Karel sbírá známky, Jana fotografie chlapců, naši starší spoluobčané od svých neoriginálních příbuzných stále stejný druh bačkor. Nu a já sbírám pohlednice, ale ne kdejaké. Z měst, v nichž jsem byl, si přivážím tu vkusnější, k vystavení v pokoji se hodící pohlednici, jindy zase skrývám vzhled toho neofrankovaného listu do nejtemnější zásuvky, zkrátka postupuji ve stylu „vrána k vráně“.
To jsem zase nedávno narazil na jeden takový pohled. Nutno podotknout, že je to pohled příjemný. Vesnička na něm, obklopená jsouc zelení a žlutím pampelišek, dýchá broučkovskou pokorou až nevinnou. Vytane mi na mysli píseň „Čeho třeba, Bůh nám dá“, vzpomenu chvíli v bratrském souručenství lidí sobě navzájem milých a tolerantních. Vidím v paměti páry bot udusávajících prach štěrkové cesty ukrývající někde v houštinách německé záškodníky. Odtušuji zvuk zamlaskávajících sandálů hloub a hlouběji do zabláceného bojiště lapaje po dechu v místech zamořených plynovými zbraněmi z továrny Krupp-Essen. Nu a vidíte, všechno tohle by nebylo myslitelné bez bezmezné fantazie organizátorů, kteří dokázali vyždímat z nás, obyčejných vojáků, muže i ženy s maršálskou holí vědeckého dychtění v torně touhy po dobrodružství.
A objevili-li se v generálním štábu různice a ústrkové, jež se objeviti musely, jinak bychom nebyli na setkání lidí, ale ve vojsku sv. Michala. A padl-li na chvilku na vesničku Velká Lhota u Dačic nějaký stín, můžete mi věřit, že byl malý oproti stále se obnovující záři slunce přátelství, jichž tam bylo navázáno dost a dost.
Ilustrační fotografie a kresba (Klepnutím na obrázek docílíte jeho zvětšení. Foto: P. Melmuk, kresba M. Jaluška)
Zpráva o VI. pracovním soustředění mladých historiků VERITAS
13.–20. července 2001
Tábor „mladých“ historiků
Staloť se již dobrým mravem v zemi této, že v osadě, jež zove Velká Lhota (pro ty, kdož tuto malebnou končinu navštíviti doposavad neráčili, v blízkosti Dačic rozkládající se), sjíždějí se v parných červencových dnech ze všech končin vlasti naší milené dítky historii ctící. Podle nařčení učeného: „Historia — magistra vitae“ dítky letos probádávaly hlubiny roku osmnáctistého čtyřicátého osmého. Avšak nejen v knihách moudrost ukryta jest, nýbrž pro zdravý vývoj ducha i těla nutno jest podnikati neplechy k mládí dobře hodící se (rybník Chytrov navštíviti, pro smích obědem se zadusiti, na raný středověk si hráti, večery s pány Šimkem a Grossmanem tráviti, stezkou odvahy svůj strach zkusiti či ohně poradní v jídelně páliti). Toť se ví, že chutnalo nám, vždyť pochutiny nám dodávati ráčila nositelka Řádu revolučního roku 1848.
A protož, kdož nevíš, jak prázdniny stráviti máš, historii miluješ a neplechy tropíváš, buď vítán mezi námi obyčejnými smrtelníky.
Do(o)uška bázlivým: Na stezku odvahy nechť odváží se jen jedinci, již vnitřně i navenek vyzbrojeni jsou proti hrošímu chrochtání do ucha ozývajícího se.
Toto je krátká zpráva o táboře mladých historiků, již sepsaly dvě nejmenované účastnice, které tábor přežily.
Otištěno:
Evangelický časopis pro mládež BRATRSTVO 42, 2001, č. 9, s. 9.
