1. Jan Amos Komenský, nejznámější z českých exulantů – poslední biskup Jednoty bratrské a „učitel národů“
– Komenského autograf asi rok před jeho smrtí
– Komenského heslo

2. Kšaft Umírající Matky Jednoty bratrské z roku 1650 – závěrečné slovo Komenského nad Jednotou i odkaz budoucím pokolením

3. Titulní strana prvního vydání Komenského spisu „Předchůdce vševědy“ z roku 1637

4. Mapa Moravy, dílo J. A. Komenského

5. Pavel Stránský, autor knihy O státě českém (Respublica bojema), kde jako exulant velmi seriózně informoval evropskou veřejnost o vlastivědě i dějinách své země

6. Autoportrét Jana Kupeckého, bratrského exulanta, který pro víru odmítl kariéru dvorního malíře rakouského císaře

1. V místě posledního útočiště – Amsterodamu – poskytl J. A. Komenský skryté církvi pomoc mj. v podobě kancionálu a Manuálníku, neboli Jádra Biblí svaté.

2. Vítanou a hojně užívanou knihou byl také kancionál luterského kněze Jiřího Třanovského, žijícího nakonec na Slovensku, s titulem „Cithara sanctorum“.
– Ex libris Třanovského

3. Velikou a záslužnou činnost vykonal v Žitavě Václav Kleych, emigrant z východních Čech. Knihy pro skrytou církev nejen vydával – například Nový zákon, ale i rozvážel, ač to bylo velmi nebezpečné.
– Tiskařská značka Václava Kleycha

4. Roku 1727 byla v odlišnosti, ale i ve vědomé kontinuitě obnovena v Ochranově (Herrnhutu) Jednota bratrská, známa též jako Moravská církev.
– S německými exulanty ji obnovil hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf. Na Moravana Davida Nitschmanna a Zinzendorfa bylo také přeneseno svěcení původní Jednoty.
– Téměř vzápětí po svém obnovení začala Jednota sloužit širokému okruhu věřících svými Hesly.
– „Česká kaple“ v Gerlachsheimu z roku 1733, kde se shromažďovali emigranti z Čech

5. V Berlíně v Rixdorfu (Neukölln) vznikl samostatný český sbor Jednoty bratrské, jehož některé památky se zachovaly dodnes.
– Kancionál Theofila Elsnera, ale i jiné knihy, tištěné v Berlíně, sloužily skryté církvi až do tolerančního patentu.
– Hřbitovní kostelík na střelínském předměstí sloužil českým emigrantům.
V původně rakouském Slezsku a Kladsku, které pruský král získal v sedmileté válce a umožnil tam českým emigrantům usídlení, vznikala i další střediska. Významnou úlohu hrál také již dříve „chrám milosti“ v Těšíně.

6. Na jihu Slovenska byla ve stálém styku s domovem řada míst, luterských i reformovaných. Do reformované Réci si došli evangelíci i pro text tolerančního patentu.

1. Habsburští králové v pobělohorské době prosazovali tvrdě ideový monopol. Zejména Karel VI. Habsburský vydal v roce 1725 přísné zákony o brutálním likvidačním pronásledování nekatolíků.
– Úřední osoby musely povinně přísahat, že budou pronásledovat nekatolíky.

2. Jezuitský řád působil velmi aktivně ve stejném duchu. Nejznámějším „misionářem“ byl P. Antonín Koniáš.
– Na pomoc svým spolupracovníkům vydal „Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající“ z roku 1729, kde určuje k likvidaci i velkou část české literární tvorby 15.–17. století včetně Bible kralické.

3. Tvrdé násilí sjednotilo evangelíky různých vyznání ve vnitřně jednotnou skrytou církev české reformace. Vytvářela se navzájem propojená domácí společenství, která se scházela porůznu, například i v těsných komorách.
– Za knihy odebrané „misionáři“ nebylo vždy snadné získat náhradu, knihy proto často zkušení písaři opisovali, například i v této dodnes zachované stodole.

4. Skrytá církev vytvořila záhy velmi hustou síť spojení – stav 1730

5. Časem docházelo k tvrdým zásahům a síť se trhala – stav 1760

6. Rok před tolerancí už zbyly z původní sítě až na jedinou cestu jen zbytky – stav 1780