1. Mojžíš přijímá od Boha desky Desatera přikázání na hoře Sinaj – jedno z výtvarných vyjádření

2. Hora Sinaj (nazývá se také Choréb)

3. Putování Izraelců do země zaslíbené (pokusy o rekonstrukci cesty)

4. Archeologické vykopávky v lokalitě Megiddo, opevněném administrativním centru říše krále Šalomouna

5. Kumrán – část jeskyň, v nichž byly nalezeny svitky se starozákonními texty

6. Ukázka textu ze svitků z kumránských jeskyň

1. Tabgha – jedno z míst, kde se podle tradice setkali učedníci se vzkříšeným Ježíšem Kristem
– Vzkříšený Kristus sytí své učedníky – obraz Večeře Páně

2. Archeologické vykopávky v Kafarnaum, jednom z center Ježíšovy působnosti

3. Rybářský člun z 1. století po Kristu, nalezený v Genezaretském jezeře

4. Getsemanská zahrada, kde byl Ježíš zatčen, s prastarými olivami

5. Archeologické vykopávky někdejšího třetího největšího přístavu Středozemního moře, Caesareje Přímořské, kde začíná cesta mimožidovského křesťanství
– První sbory křesťanské církve založené v 1. století po Kristu

6. Nejstarší známý zlomek Nového zákona a nejstarší úplný rukopis Nového zákona – Sinajský kodex

1. Rozdělení římské říše na západořímskou a východořímskou za císaře Diokleciána ve 3. století

2. Římské katakomby – i zde se shromažďovali křesťané

3. Císař Konstantin, zakladatel Konstantinopole, který vydal roku 313 edikt milánský. Ten ukončil pronásledování křesťanské církve, ale stal se základem jejího spojení se světským panováním.

4. Forum Romanum jako symbol zmizelého antického Říma

5. Křesťanský chrám S. Maria sopra Minerva, vybudovaný jako mnoho jiných na základech pohanského chrámu bohyně Minervy. V 16. století se zde konaly předehry hrůzných hromadných poprav inkvizice – auto da fé („skutek víry“).

6. Pantheon – chrám všech pohanských bohů se zachoval, protože byl přeznačen a použit.

1. Karel Veliký byl roku 800 korunován římským papežem; toto datum bývá pokládáno za počátek tzv. křesťanské Evropy.

2. V době Karlovců zaujímala jejich říše podstatnou část západní a střední Evropy; na jihu byl již ustanoven církevní stát.

3. Papež Inocenc III., který zavrcholil vývoj vševládné církevní instituce. Prohlašoval, že je menší než Bůh, ale větší než lidé.

4. Na 4. lateránském koncilu v Římě roku 1215 byla proměna církve v instituci dokonána. Středověká církev se prohlásila za prostředníka mezi Bohem a člověkem a nárokovala si právo řídit život jednotlivce i celé společnosti.

5. K zachování poslušnosti a vnější jednoty byla zřízena tzv. Svatá inkvizice. Ta vyhledávala „kacíře“, mučila je a popravovala zejména na hranicích. Zaštiťovala se přitom biblickými citáty.

6. Prvními oběťmi vševládné církevní instituce se stali tzv. kataři v jižní Francii. Na počátku 13. století byly celé kraje zmasakrovány křižáckou výpravou a oblast připojena k severu Francie.

1. Rituální text katarů (13. století)
– Začátek Janova evangelia, valdenská Bible z Carpentras (14. století)

2. Valdenská Večeře Páně – dóm v Naumburgu v Durynsku (13. století)

3. Valdenský svícen s nápisem: „v temnotách světlo“
– Konference valdenských (300. výročí „návratu valdenských“ v roce 1689); nápis: „Buď věrný až do smrti“

4. Rozšíření valdenských ve středověku, schematické přibližné značení; římské číslice uvádějí století zpráv o výskytu

5. Hrad Jindřichův Hradec, jehož pán vedl v roce 1340 první křižáckou výpravu ve střední Evropě proti valdenským v jihovýchodních Čechách

6. Hrad Landštejn na pomezí Čech, Moravy a Dolních Rakous, v jehož sklepech a hladomorně umírali valdenští