Výstava: Česká reformace v evropském kontextu
H Od rovnoprávnosti k sjednocení (1861–1918 [1939])
H 1 Doba rovnoprávnosti
1. Po protestantském patentu z roku 1861 se zrychlila výměna tolerančních modliteben za kostely. Někdy se to dálo pouhou přístavbou další části budovy s věží (Nebužely, Moraveč).
![Kostely s věží v Nebuželích a Moravči](graphic/reformace/H1-1.jpg)
2. Většinou však šlo opravdu o nové stavby (Čáslav, Nosislav, Střítež).
![Nové stavby kostelů](graphic/reformace/H1-2.jpg)
4. Začíná se rozvíjet i sociální a pedagogická aktivita. Prvním velkým počinem bylo zřízení Dívčího ústavu v Krabčicích pod Řípem.
![Dívčí ústav v Krabčicích pod Řípem](graphic/reformace/H1-4.jpg)
5. Do širšího i mezinárodního povědomí vstoupili čeští evangelíci při jubilejní toleranční slavnosti, pořádané roku 1881 v Kloboukách. Iniciátorem akce byl superintendent Ferdinand Císař.
![slavnostní přihlášky](graphic/reformace/H1-5.jpg)
6. I mimo církev se v zemi začali těšit vzrůstající úctě zejména M. Jan Hus a J. A. Komenský.
![Mistr Jan Hus a Jan Amos Komenský](graphic/reformace/H1-6.jpg)
H 2 Cesta k sjednocení
1. Příští prezident prof. T. G. Masaryk po svém přístupu k reformované církvi začal velmi energicky na veřejnosti hájit řadu důrazů české reformace.
![Tomáš Garrigue Masaryk](graphic/reformace/H2-1.jpg)
2. V Hrubé Lhotě na Valašsku připravoval tamní farář Jan Karafiát knížku „Broučci“, oblíbenou dodnes nejen mezi dětmi. Je přeložena i do němčiny a angličtiny.
![farář Jan Karafiát a knížka Broučci](graphic/reformace/H2-2.jpg)
3. V roce 1903 byla založena Česká diakonie, která potom po mnohá desetiletí konala svou všestrannou službu.
![Česká diakonie](graphic/reformace/H2-3.jpg)
4. Ferdinand Hrejsa, luterský farář a uvědomělý historik české reformace, se zabýval Českou konfesí z roku 1575 a výsledky svého studia shrnul knižně.
![Ferdinand Hrejsa](graphic/reformace/H2-4.jpg)
5. Roku 1905 se spojili ti, kteří usilovali o obnovení jednoty církve české reformace, ve spolku Kostnická jednota a začali vydávat svůj časopis Kostnické jiskry. V jejich čele stáli Josef Nešpor a Čeněk Dušek.
![časopis Kostnické jiskry](graphic/reformace/H2-5.jpg)
6. Téměř vzápětí po prohlášení samostatné Československé republiky se v prosinci 1918 sešel mimořádný sněm obou tolerančním patentem oddělených církví. Delegáti se usnesli na znovusjednocení a záhy začali podnikat praktické kroky.
![mimořádný sněm v prosinci 1918](graphic/reformace/H2-6.jpg)
H 3 ČCE – pokračovatelka české reformace
1. Sjednocená církev se konečně dočkala své dávné touhy – vlastní fakulty. Husova evangelická bohoslovecká fakulta v Praze byla zřízena hned v roce 1919.
![Husova evangelická bohoslovecká fakulta v Praze](graphic/reformace/H3-1.jpg)
2. Oficiálním zahájením samostatné správy ČCE se stal první synod svolaný v roce 1921.
![první synod ČCE svolaný v roce 1921](graphic/reformace/H3-2.jpg)
3. V roce 1923 byla dokončena přestavba sídla církve – Husova domu v Jungmannově ulici v Praze za významného přispění stavitele Antonína Dvořáka.
![Husův dům v Jungmannově ulici v Praze](graphic/reformace/H3-3.jpg)
4. Církev početně vzrostla tzv. přestupovým hnutím na počátku dvacátých let, kdy vzniklo mnoho nových sborů, především v západních Čechách (například Merklín, Plzeň – západ).
![Nové sbory v západních Čechách (Merklín, Plzeň - západ)](graphic/reformace/H3-4.jpg)
5. V zahraničí žili mnozí souvěrci, jejichž předkové kdysi opustili vlast pro svou víru či z hospodářských důvodů. Někteří z nich se začali vracet (obec Svatá Helena v Rumunsku, kostel v Kučově a v Petrovicích, první reemigranti roku 1922).
![obec Svatá Helena v Rumunsku, kostel v Kučově a v Petrovicích, první reemigranti roku 1922](graphic/reformace/H3-5.jpg)
6. Sbory budovaly už nejen kostely, ale i víceúčelové sborové domy (Velké Meziříčí, Praha – Smíchov, Mšeno, Praha – Střešovice).
![sborové domy - Velké Meziříčí, Praha - Smíchov, Mšeno, Praha - Střešovice](graphic/reformace/H3-6.jpg)