1. Po protestantském patentu z roku 1861 se zrychlila výměna tolerančních modliteben za kostely. Někdy se to dálo pouhou přístavbou další části budovy s věží (Nebužely, Moraveč).

2. Většinou však šlo opravdu o nové stavby (Čáslav, Nosislav, Střítež).

3. Mapa sborů (HV i AV) z roku 1881 ukazuje ještě přetrvávající stav z doby toleranční. Církev AV má řadu nově utvořených sborů německých.

4. Začíná se rozvíjet i sociální a pedagogická aktivita. Prvním velkým počinem bylo zřízení Dívčího ústavu v Krabčicích pod Řípem.

5. Do širšího i mezinárodního povědomí vstoupili čeští evangelíci při jubilejní toleranční slavnosti, pořádané roku 1881 v Kloboukách. Iniciátorem akce byl superintendent Ferdinand Císař.

6. I mimo církev se v zemi začali těšit vzrůstající úctě zejména M. Jan Hus a J. A. Komenský.

1. Příští prezident prof. T. G. Masaryk po svém přístupu k reformované církvi začal velmi energicky na veřejnosti hájit řadu důrazů české reformace.

2. V Hrubé Lhotě na Valašsku připravoval tamní farář Jan Karafiát knížku „Broučci“, oblíbenou dodnes nejen mezi dětmi. Je přeložena i do němčiny a angličtiny.

3. V roce 1903 byla založena Česká diakonie, která potom po mnohá desetiletí konala svou všestrannou službu.

4. Ferdinand Hrejsa, luterský farář a uvědomělý historik české reformace, se zabýval Českou konfesí z roku 1575 a výsledky svého studia shrnul knižně.

5. Roku 1905 se spojili ti, kteří usilovali o obnovení jednoty církve české reformace, ve spolku Kostnická jednota a začali vydávat svůj časopis Kostnické jiskry. V jejich čele stáli Josef Nešpor a Čeněk Dušek.

6. Téměř vzápětí po prohlášení samostatné Československé republiky se v prosinci 1918 sešel mimořádný sněm obou tolerančním patentem oddělených církví. Delegáti se usnesli na znovusjednocení a záhy začali podnikat praktické kroky.

1. Sjednocená církev se konečně dočkala své dávné touhy – vlastní fakulty. Husova evangelická bohoslovecká fakulta v Praze byla zřízena hned v roce 1919.

2. Oficiálním zahájením samostatné správy ČCE se stal první synod svolaný v roce 1921.

3. V roce 1923 byla dokončena přestavba sídla církve – Husova domu v Jungmannově ulici v Praze za významného přispění stavitele Antonína Dvořáka.

4. Církev početně vzrostla tzv. přestupovým hnutím na počátku dvacátých let, kdy vzniklo mnoho nových sborů, především v západních Čechách (například Merklín, Plzeň – západ).

5. V zahraničí žili mnozí souvěrci, jejichž předkové kdysi opustili vlast pro svou víru či z hospodářských důvodů. Někteří z nich se začali vracet (obec Svatá Helena v Rumunsku, kostel v Kučově a v Petrovicích, první reemigranti roku 1922).

6. Sbory budovaly už nejen kostely, ale i víceúčelové sborové domy (Velké Meziříčí, Praha – Smíchov, Mšeno, Praha – Střešovice).