1. Mapa Protektorátu Čechy a Morava po 15. 3. 1939

2. Za nacistické okupace byla činnost církve omezována, synodní senior J. Křenek musel odejít z Prahy do Nového Města na Moravě, ale účast na sborových shromážděních byla vysoká. Bohoslovecká fakulta byla v listopadu 1939 uzavřena jako všechny české vysoké školy; synodní rada si vypomáhala kursy v rámci církve.

3. Do odboje proti nacismu se zapojilo mnoho členů církve, ať již aktivní činností či pomocí ohroženým. Takto byly zapojeny často celé rodiny, například na severu Vysočiny (Českomoravské vrchoviny) či na Valašsku.

4. Někteří faráři se účastnili odboje v přímém zapojení a byli pak léta vězněni v koncentračních táborech, jako například František Dobiáš či Bohumír Opočenský nebo Miloš Bič, pozdější starozákoník bohoslovecké fakulty.

5. Věřícími křesťany byli i další účastníci odboje – kromě pracovníků YMCA Jaroslava Šimsy a Jaroslava Valenty i jeden z legendární trojice důstojníků – hrdinů domácího odboje, Václav Morávek.

6. Kromě domácí fronty bojovali mnozí i v zahraničních armádách, jako například Vladimír Herčík, farář, který chtěl být prostým členem posádky bombardéru, aby mohl hodnověrně žít svou víru mezi kolegy. Duchovensky působil například Karel V. Vít z Československé církve.

1. Vedle radosti z osvobození docházelo i k zármutku a bolestem. Přemysl Pitter a Olga Fierzová přinášeli pomoc. Po letech byli oba vděčně připomenuti.

2. Křesťané, ale i židé pomáhali pod jejich vedením na čtyřech zámcích zpět do života nejprve židovským dětem z koncentráků a potom německým dětem z internačních táborů. Také mnohé z těchto dětí se po letech znovu sešly.

3. Když pohraniční oblasti byla nucena opustit značná část německého obyvatelstva, přicházelo tam mnoho osídlenců z vnitrozemí. Vznikaly nové sbory, ale některé původní vnitrozemské sbory byly oslabovány. – Janské Lázně kdysi a dnes

4. Do země svých otců a matek se vrátili další reemigranti z bývalého Polska, zejména ze Zelova, i ze Slezska, které připadlo Polsku. – Kostely v Zelově a v Střelíně

5. Reemigranti zůstávali spolu a vytvářeli nové sbory, například v Černošíně v západních Čechách.

6. Zajímavým projevem poválečné doby je nový dřevěný kostel v Braníku.
– V této době se znovu rozvinula snaha o obnovení Betlémské kaple.

1. Únor 1948 změnil tvář země. Hned na počátku padesátých let docházelo k tzv. monstrprocesům, které měly zastrašit obyvatelstvo. Tehdy byla popravena i jediná žena, evangelička dr. Milada Horáková.
– Jeden z dopisů psaných před popravou

2. V roce 1949 byly vydány pro všechny církve stejné nové církevní zákony. Znamenaly v podstatě obdobu tolerančního zákonodárství – dozor a druhořadé občanství. Pro římskokatolickou církev, která touto zkušeností neprošla, to bylo zvlášť šokující. I v této době se ČCE ještě pokoušela budovat sborové zázemí (Jilemnice, Rožnov pod Radhoštěm, Kateřinice).

3. Také reemigranti si navzdory době vytvořili své sborové středisko (Chotiněves).

4. Sociální ústavy církve byly postupně zestátněny (Myslibořice, Krabčice a další).

5. I práce s dětmi a mládeží měla úplně ustat. (Zrušen byl Letní tábor Komenského v Bělči nad Orlicí a další podobná zařízení [obnoveno až po listopadu 1989]). Z iniciativy R. Říčana se alespoň zabránilo realizaci nebezpečného zákona o rodině.

6. Vypjatá atmosféra po srpnu 1968 se stala živnou půdou pro čin zvláštního odhodlání. Student Jan Palach, který jako živá pochodeň chtěl vyburcovat svědomí národa, se jako evangelík účastnil života svého sboru.