Co očekávám od Kostnické jednoty?

PhDr. Boris Kobrle, člen výboru VERITAS

Památkáři a ochránci přírody dobře vědí, že kulturní či přírodní památku je třeba soustavně chránit, to je kultivovat a rekultivovat. Kdyby ponechali takový prales Boubín jeho osudu, stane se ten prales rejdištěm zlodějů dřeva, pytláků, žhářů a lupičů.

Podobně je tomu i s duchovními statky. Kdekoli — ve smyslu kultovním a kulturním — vyklidíme posice, tam vtrhne blasfémie, dehonestace a hrubé násilí. Dovolím si formulovat hypotézu. Podle mého mínění pověsit na basiliku svatého Jiří na Pražském hradě veliké blikající neónové srdce připomínající reklamu na erotický salón či vykřičený dům je stejně nebezpečné, jako lhostejně akceptovat projevy pokleslého extrémního nacionalismu spojené s výmluvným máváním paží a s hulákáním nacistických hesel. Kostnický oheň, který spálil Jana Husa a Jeronýma Pražského, je varováním, kam mohou blasfémizace a násilí dojít — a jaký výbuch národní a sociální revoluce jsou s to připravit. Nechceme-li se stát nedobrovolnými účastníky obdobného procesu, je nutné se probudit a razantně hájit právo a povinnost soustavně kultivovat a rekultivovat národní vědomí, včetně jeho historické dimenze. Jde o živé provozování kultu, který má — zcela samozřejmě — hluboký náboženský obsah a smysl a projevuje se v myšlení, slovech i skutcích.

Nejde o to měnit poslání a cíle Kostnické jednoty, ty jsou dobré a osvědčené. Nepotřebujeme si osvojovat ducha doby a být IN-COOL–TRENDY, nám postačí osvědčený Duch Svatý. Co potřebujeme, je činorodost a vynalézavost v technologii a v aplikaci.

Dožaduji se zde práva — a nejen práva, ale i povinnosti — kultivovat a rekultivovat historické národní vědomí, a to cestou objektivizace, sdělováním a sdílením hodnot za pomoci historické vědy.

Prosím o konkrétní podporu ve dvou věcech. Za prvé: V Komisi Ekumenické rady církví v České republice pro studium dějin rekatolizace českých zemí jsem podal Memorandum týkající se pracovních kriterií a metod (níže). Za druhé: Kulturní rada CČSH hodlá iniciovat oslavu výročí Jeronýma Pražského na půdě UK. Chceme postupovat metodou MULTUM, NON MULTA. To je síly spojit, a ne tříštit. Brzy obdržíte konkrétní návrhy.

Memorandum
pracovní kriteria — historie jako věda

Vzhledem ke značné rozvolněnosti přístupů a hledisek, která v posledních letech nabývá na síle, dávám podnět k vytvoření stručného textu v rozsahu asi 250 slov, který by splnil níže uvedený cíl.

Nově, stručně, jasně a přehledně formulovat kriteria, podle nichž se vědecké dílo v oboru historie, historiografie a filosofie dějin kvalifikuje jako vědecké. Je to otázka metody a metodologie, a tudíž otázka validity a relevance. Jakou práci, jaký postup při sběru a výběru dat, údajů, pramenů a literatury, při jejich zpracování a interpretaci považujeme za adekvátní a relevantní z hlediska historie a historiografie jako vědy?

Chybí-li kriterium, měřítko, nemůžeme určit, co považujeme za objektivní a pravdivé, tedy za vědecké, vědecky zdůvodnitelné zjištění, a co leží mimo tuto oblast: volná fabulace, literární esejistika, historizující imprese, agitačně-propagandistická apologetika, dogmatické a tendenční výklady podléhající módní vlně toho či onoho životního stylu nebo ideologie, etc., etc. Bez měřítka se ocitáme v nebezpečí, že se nikdy na ničem neshodneme.

V Praze 27. září 2005
Boris Kobrle

Mgr. Dalibor Molnár, člen společnosti VERITAS, člen Ústředního výboru Kostnické jednoty

1.  To hlavní, co chci k zadanému tématu povědět, bylo obsaženo v mém při úvodní pobožnosti použitém výkladu k biblickému citátu z Janova evangelia 10,16.

Cesta k jednotě církve a eschatologickému cíli všech věcí je jediná: Slyšet Ježíšův hlas — Slovo Boží v Bibli jedinečným, závazným, určujícím způsobem obsažené a znějící. Znamená to tomu Slovu sebe i církev cele podřídit a vždy podřizovat. (Ecclesia Verbo Dei reformata et semper reformanda.) „Chebský soudce“, kterým česká reformace mocně oslovila celý svět a byla mocným podnětem k reformaci ve všech jejích směrech, neztratil svou platnost. Úkolem Kostnické jednoty je pomáhat všem církvím, zejména pak těm, které chtějí navazovat na odkaz Husův, české reformace, touto cestou jít, vždy znovu ji v její kráse a radostnosti nalézat a neopouštět.

2.  Kostnická jednota nemá stát ve vztahu k Ekumenické radě církví v České republice ve vztahu konkurence či její opozice. Je potěšitelné, že zde Ekumenická rada církví je, že má mnohé možnosti působení a že je její hlas respektován. Náš vztah k ní má být vztahem spolupráce. Této spolupráci je však třeba rozumět i jako potřebné kladné kritice ve věcech, kterým se po našem soudu nevěnuje dostatečná péče, či ve stanoviscích, s nimiž nesouhlasíme.

Za nedostatečné mám výchozí hledisko, pod kterým se v Ekumenické radě církví ekumenické vztahy rozvíjejí zejména ve vztahu k církvi římskokatolické. Mluvit prý se má jen o věcech, které nám jsou společné, a pominout se mají ty, které jsou rozdílné.

Nepochybně by soustředění jen na věci sporné vedlo k prohloubení roztržek a sporů. Jejich vynechání však vede k povrchnosti a jalovosti celého snažení a může nás zavést až na nežádoucí scestí. Přítele, který by mne neupozornil na chyby, které dělám, a se mnou ve všem jen souhlasil, bych se bál, že se mnou nesmýšlí upřímně. Pravá láska musí být i kritická k tomu, koho miluje. V evangeliu podle Lukáše je Ježíšův pláč nad Jeruzalémem a jeho rozhorlené prorocké gesto vyhnání penězoměnců z chrámu v těsné souvislosti a je výrazem téže lásky k vyvolenému lidu, z nějž Ježíš pocházel, a v které pro něj šel i na smrt.

3.  Falešný je také motiv ekumenické spolupráce, podle něhož především záleží na tom, aby nás bylo co nejvíce. Je považován v současné situaci umenšování počtu křesťanů v naší zemi za určující a nezbytný a ospravedlňující mlčení k omylům a scestím, které u svých přátel vidíme a které ono umenšování a znevažování křesťanské zvěsti u nás i ve světě v tak mnohém způsobovala a způsobují.

Je možno z Písma uvést nespočet příkladů, v nichž spoléhání na počet, množství, je pokládáno za závažné zbloudění, hřích. Naší silou není množství, ale moc Boží, síla Slova, pravdy, která vítězí.

4.  Smutnou skutečností jsou četné staronové útoky na českou reformaci, pokusy zlehčovat i hanobit její zápas ať už vnucenou obranou zbraněmi válečnými či zbraněmi „slz a krve“, jak byla povětšině vedena. Překrucování historických skutečností, polopravd i lží se tu bezostyšně používá. Čtěte o tom poměrně nedávno vyšlé knihy bratra dr. Jana Fialy, který se v nich osamocen a ignorován mimo jiné těmito smutnými skutečnostmi zabývá a je odkrývá. Výraznou odpověď na tyto útoky, obranu a zveřejnění pravdivých informací pokládám za samozřejmou povinnost Kostnické jednoty.

5.  Ve svém úvodním výkladu Písma jsem také uvedl, že jsou v české reformaci některé významné rysy, důrazy z onoho základního důrazu na Písmo, Slovo v něm znějící, vyplývající, které nikde jinde v té výraznosti a určitosti nezazněly. Lze jen z časových důvodů heslovitě naznačit. Použiji k tomu výrok zakladatele Kostnické jednoty dr. Čeňka Duška. Pověděl, že česká reformace byla morální, sociální a irénická.

Každému z těchto výrazných rysů české reformace, jak je Dušek geniálně rozeznal, zůstáváme mnoho dlužni a bude třeba se jim věnovat. Jsou to nejen výrazné charakteristické rysy české reformace, ale jsou v nich obsažena i důležitá a velice potřebná poselství pro naši dobu. Kostnická jednota by se jim měla věnovat.

doc. PhDr. Eva Melmuková, moderátorka VERITAS

Pro možnost další práce Kostnické Jednoty je důležité si uvědomit, že nejpodstatnější není soustředit se na získávání nových pracovníků, ale na konkrétní činnost. Ze svého mládí vzpomínám na situaci v padesátých letech, kdy aktivita církví byla oficiálně velmi omezena, ale v rámci místního odboru Kostnické jednoty v Praze na Smíchově se setkávali lidé všech generací od čtyř do více než osmdesáti let. Konali společné výlety a posloužili mj. ve skupině více než třiceti mladých členů třeba i historicky přesným a vděčně přijímaným pásmem o Betlémské kapli. Toto období ovšem skončilo pro mne ztrátou státního souhlasu a pro další spolupracovníky různými nedobrými zásahy do života, ale ani za těchto podmínek neplatilo, že by konkrétní životaschopná existence nepřinesla dobré výsledky.

Druhým potřebným upozorněním je sám název Kostnické Jednoty a jejího týdeníku Kostnické jiskry. Evangelických týdeníků může být na celém světě v různých národech, kulturách a kontinentech velké množství, ale Kostnici v názvu má pouze jediný. Je to totiž vyjádření vlastního programu a obdarování, proto kdysi Kostnická jednota vznikla. Má-li být připomínáno zvláštní osobité svědectví české reformace — důraz morální, sociální a irénický, jak jsme zde právě slyšeli — musí být jednoznačně zdůrazněna návaznost na Mistra Jana Husa, a jednota v rozvíjení jeho odkazu zpečetěného právě v Kostnici. Proto: Kostnické jiskry tlumočící a zpřítomňující tento postoj české reformace — jinak zbývá opravdu jen tiše a odevzdaně odejít ze scény života v naší zemi.

Mgr. Miroslav Soukup, jednatel VERITAS, člen Kostnické jednoty

Co očekávám od Kostnické jednoty?

Předesílám, že budu mluvit jako člen Kostnické jednoty a současně i člen a činovník jedné menší organizace podobného zaměření jako má KJ, který je přes svůj ještě nepříliš pokročilý věk již vybaven nějakými zkušenostmi z tohoto oboru.

Co tedy já očekávám od KJ? Stručně řečeno: docela velké změny, jinak jí totiž, dle mého odhadu, hrozí postupný úbytek členů a s tím související úpadek činnosti. Očekávám především změny v prezentaci KJ navenek. Mladším lidem se lze přiblížit jen moderními médii, jimiž tito lidé žijí. (Jako finančně nejvýhodnější a zároveň nejefektivnější se mi jeví použití Internetu.) Očekávám také, že KJ zapracuje na rozšíření povědomí a informovanosti o ní samé na veřejnosti. Člověk z vnějšku se v současné době nemůže dozvědět ani kolik má KJ členů, natož kde se nalézá její od daného místa nejbližší funkční místní odbor, kam by se možný zájemce mohl vypravit. Dále očekávám zjednodušení organizačních řádů KJ a jejich přizpůsobení současnému stavu (pochybuji například o tom, že dnes ještě funguje nějaká župa KJ).

Posledním mým očekáváním je vysvětlení aktuálních problémů Evangelického týdeníku Kostnické jiskry. Kostnická jednota totiž vybrala od předplatitelů předplatné na určitý počet čísel dopředu, a nyní už delší dobu vydává bez upozornění či varování místo klasických týdenních čísel jen rozsahem nijak nenavýšená dvojčísla, což považuji za ne fair jednání vůči předplatitelům. Nezbytná je také náprava nepřesného označení názvu periodika na jeho internetové prezentaci (www.evangelickytydenik.cz), kde je chybně uvedeno, že se jedná nikoliv o Evangelický týdeník Kostnické jiskry, ale o „Evangelický týdeník Kostnické jednoty“ (což samozřejmě vůbec není totéž a čtenáře to může jedině zbytečně zmást).