VERITAS, z.s.Otevřený dopis společnosti VERITAS
Historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS se obrací tímto listem na českou odbornou a církevní veřejnost.
Obracíme se na Vás všechny s velkou starostí. V roce 1989 jsme doufali, že z našeho odborného i veřejného života zmizí snahy o deformaci výkladů naší minulosti, tak časté v době nadvlády komunistické totality, které spočívaly ve snaze o třídní výklad dějin.
S politováním konstatujeme, že dochází opět k deformacím. Různí autoři využívají toho, že snahy české reformace, zejména husitství, byly zkreslovány z hlediska marxismu — leninismu a bývá někdy přímo kladeno rovnítko mezi husity a předchůdce komunismu. Podobně je tomu i v případě další české reformace. Při tom jsou přehlíženy přínosy husitství a české reformace vůbec do pokladnice evropské kultury — a to od požadavku svobody svědomí přes náboženskou snášenlivost, která v Čechách a na Moravě platila a dokonce byla v poslední třetině 15. století zařazena do zemských zákonů. Rozpracována a aplikována byla v nových podmínkách majestátem Rudolfa II. v roce 1609.
Dalším přínosem byla koncepce státu dvojího lidu, v němž vedle sebe mohli žít v klidu a míru lidé různých náboženských vyznání, která se uplatnila v jiných zemích až daleko později. S tím také souvisí úsilí o pokoj a mír v Evropě, o nějž se snažil kališnický král Jiří z Poděbrad.
Právě tyto hodnoty, tvořící humanistický odkaz české minulosti, právem vyzdvihl František Palacký, Karel Havlíček Borovský a T. G. Masaryk.
Tyto hodnoty jsou dnes neprávem opomíjeny a vyzdvihovány jsou hodnoty zcela jiné, zejména odkaz období protireformace jako nejvýznamnější období českých dějin, jímž teprve byly naše země začleněny znovu do civilizované Evropy.
Dobře chápeme, že v demokratické společnosti je možná pluralita názorů jednotlivých společenství. Vidíme však, že v médiích, zejména v tisku a v televizi, dominuje názor, dávající přednost výkladům, zatlačujícím do pozadí tradice české reformace i reformace světové jako vedlejší, ba někdy snad i nežádoucí.
Hlasy, jež na to upozorňují jsou oslyšeny a příspěvky, požadující korekturu vyloženě nesprávné informace jsou odkládány z nejrůznějších důvodů. Dokonce publikace již vytištěné jsou označovány za knihy, jež volají po kontroverzi. Takové počínání bohužel odporuje všem pravidlům demokratické společnosti.
Upozorňujeme na tyto tendence a obáváme se toho, že se v takovém počínání skrývají touhy po nové uniformitě. Tento vývoj sledujeme se smutkem a bolestí. Zdůrazňujeme potřebu pravdivých informací, které by nebyly zkreslovány. Prosíme, abyste nám pomohli snahou po odstranění takových tendencí.
Dopis byl přijat na valné hromadě společnosti VERITAS dne 30. května 1998 přítomnými členy.
Za společnost VERITAS
Otištěno: Informační bulletin Historické společnosti pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS č. 7/1998, s. 15.
Otevřený list ministru školství ČR
V Praze dne 12. června 2000
Vážený pane ministře,
valné shromáždění historické společnosti VERITAS, konané v Praze dne 27. května se na Vás obrací se žádostí o zásah ve věci učebních osnov dějepisu na školách.
Znepokojuje nás jak rozsah, tak i obsah výuky tohoto oboru. Jedna hodina týdně je poměrně málo na rozsáhlou látku od pravěku až po dnešek, pokud běží o informace v celoevropském rozsahu.
Jednání, o nichž proběhly v tisku zprávy (například informace Johany Grohové a Simony Holecové v MF DNES z 3. 4. 2000), nás znepokojují. Podle nich jde o výtky, že se vyučuje málo evropsky a že je dětem stále předkládán popis dějin, vytvořený Palackým a obrozenci. K tomu je třeba poznamenat, že se dějiny jednotlivých zemí nemohou měnit dle přání. Po listopadu 1989 jsme se měli navrátit ke koncepci dějin evropského typu národa, ale podle našeho názoru to znamenalo něco jiného, než mají na mysli autorky článku a patrně i účastníci debaty, o níž referují.
Evropské vědomí se nevychová tím, že ochudíme vědomosti o historii našeho národa a položíme důraz na dějiny menšin (u nás menšiny romské, německé a židovské v Čechách a na Moravě). Jde o to, obohatit o tyto úseky výklad o historii Čechů a Moravanů bez omezení výkladu o českých dějinách, jistě kritického (jako i u jmenovaných menšin), ale přesto vedoucího k upevnění identity Čechů a Moravanů (včetně Slezanů). České děti mají právo vědět o historii svého národa právě tak jako děti romské a německé či židovské.
Ve zprávě o výše zmíněné debatě postrádáme vůbec téma „Co daly naše země Evropě a lidstvu“ (například Karel IV., husitství a reformace, náboženská svoboda a svoboda svědomí zákonem zaručená v našich zemích z husitské iniciativy již v roce 1485, podíl české vědy a kultury na rozvoji vědy a kultury evropské a světové atd.). Nemůžeme také klást akcent na dobu po roce 1620 prostě proto, že šlo o okupaci země se strašlivými důsledky.
Skutečnosti, že jsme součástí Evropy a naše dějiny tvoří součást evropských dějin, si byl vědom již František Palacký právě tak jako později rovněž T. G. Masaryk. Požadavky na omezení informací o českých dějinách lze tedy interpretovat jako snahu potlačit pojetí dějin a demokratického státu v tradicích T. G. Masaryka.
Zastavujeme se rovněž u kurióznosti požadavku ekumenických náboženských dějin, které by měly vymazat z paměti národa povědomí o skutečných náboženských dějinách — například o tom, že husity byli také Němci, nebo že protireformací (kterou někteří skromně označují slovem „rekatolizace“ a vykládají tak, že teprve tehdy byla obnovena žádoucí jednota českých zemí po ideové stránce), vítězstvím císařských vojsk na Bílé hoře a porážkou českého stavovského státu se nic nestalo, ač tím vším byli Češi i Němci stejně postiženi a stejně zbídačeni, pokud zůstali věrni svému svědomí a víře. Takové „ekumenické dějiny“ by patrně znamenaly vymazání těchto faktů a tedy zkreslení historie.
Paradoxně: pokud oslabíme vědomí identity a vlastních dějin, otevřeme tím dveře pseudoradikálním tendencím, zejména politickému extremismu a šovinismu, jak na to upozornil před časem Jefim Fištejn.
Právě do EU lze vstoupit bez otřesů jen tenkrát, když do ní vstoupíme jako zdravě sebevědomý celek. Žádné flagelantství není na místě a nakonec se vymstí; ústí totiž v rasismu.
Žádáme Vás, vážený pane ministře, abyste věnoval pozornost volání učitelů dějepisu a pokusil se zjednat nápravu. Chceme jen, aby naše děti dostaly ve škole obraz historie vlastní země nezatížený snahou revitalizovat tendence, které se uplatňovaly v pomnichovské, tzv. „druhé“ republice a které jsou vzdáleny uvažování i každého realisticky uvažujícího Němce.
Musíme totiž také uvážit, že po připravovaném vstupu ČR do EU se tam stanou Češi menšinou, početně slabší než jakou budou v EU Romové, kterých je ve státech EU asi o 2 miliony více než Čechů, Moravanů a Slezanů dohromady; proto je třeba, aby tato česká menšina byla informována jako národ menšinový, jehož podmínky budou takové, aby vylučovaly jeho spontánní zánik. Stále totiž platí to, že kdo si neváží vlastního národa a vlastní země, necítí ani úcty ke svým sousedům a narůstá proto xenofobie a šovinismus. Od takové vidiny budoucnosti bychom chtěli naše potomky ochránit.
S žádostí o řádné uvážení a revizi utopických záměrů Vás zdraví historická společnost VERITAS.
Za historickou společnost VERITAS
Otištěno: Informační bulletin Historické společnosti pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS č. 9/2000, s. 10–11.
