VERITAS, z.s.V roce 2006 vyvolal velkou odmítavou reakci veřejnosti rozsudek, jímž byla katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě přiřčena do vlastnictví Římskokatolické církve, tzn. ministátu Svatý stolec (lidově zvanému Vatikán). Tato církev katedrálu již dlouhou dobu spravuje a využívá.
Prakticky ihned po vynesení rozsudku začala organizace petiční akce proti němu. V čele odpůrců převodu katedrály do majetku největší světové křesťanské církve vystupují mnozí, mezi nimi ovšem především PhDr. Zdeněk Mahler.
Ani historická společnost VERITAS nemůže nechat tuto kauzu projít bez povšimnutí. Přichází také se svým příspěvkem na podporu ponechání katedrály v majetku České republiky. Ve společnosti VERITAS je dobrým zvykem pracovat s prameny a literaturou. U sporných otázek dokazujeme nepopiratelná fakta dokonce mnohdy i na materiálech protistrany. Nejinak to je i na následujících řádcích, které pojednávají o vztahu katedrály a Římskokatolické církve.
Kdo měl po staletí majetková práva ke katedrále sv. Víta?
Obhájci převodu katedrály do majetku Římskokatolické církve správně tvrdí, že Metropolitní kapitula spravovala pražskou katedrálu od vzniku pražského biskupství, tedy od roku 973. To jistě nikdo nebude vyvracet. Spravovat ale není vlastnit, jak by se snad (po několika staletích) mohlo mylně zdát. Vyvozovat z dlouholetých užívacích práv práva vlastnická je právně chybné. Kdo tedy katedrálu vlastně postavil a komu by měla proto patřit? Na tyto otázky nám odpoví kniha, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 1945 k 600. výročí založení katedrály. Zde je fotokopie její titulní strany:
Kniha je opatřena schvalovací doložkou vydanou Římskokatolickou církví, tehdejším uživatelem a správcem katedrály. Dva vysocí římskokatoličtí duchovní (preláti) schválili její text a doporučili jej k tisku, jak ukazuje následující obrázek, na nějž jsme doplnili český překlad latinsky psané doložky.
Na straně 105 jsou uvedeny hlavní údaje o stavbě a rozměrech katedrály. Fotokopie této klíčové strany je na následujícím obrázku. Do něj jsme doplnili podtržení v místech, která pojednávají o původu financí, jejichž nákladem byla katedrála vystavěna, přestavěna nebo restaurována.
Jak je zřejmé, investorem veškerých stavebních prací na budově katedrály, byl v každé době stát, reprezentovaný hlavou státu, tedy zpravidla panovníkem. S touto interpretací souhlasila v roce 1945 ve schvalovací doložce i sama Římskokatolická církev. Pokud byl investorem stavby katedrály stát, proto byl stát i majitelem katedrály od počátku až do naší současnosti.
Jaké změny v majetkových právech ke katedrále přinesl rok 1957?
V roce 1957 byl schválen zákon, který zakotvil do právního pořádku tehdejšího Československa výrok, že majitelem katedrály je československý lid. Jestli tím došlo k nějaké změně vztahu státu ke katedrále nebyla to změna v rovině vlastnických práv. Zákon totiž neznamenal vůbec žádnou změnu oproti předchozí době. V souvislosti s tímto zákonem byla pouze přerušena správa katedrály římskokatolickou kapitulou. Nejednalo se o žádné znárodnění ani nezákonnost. Majitel má totiž vždy právo správu svého majetku někomu svěřit, nebo mu ji zase odebrat. (Po sametové revoluci v roce 1989 byla správa katedrály opět Římskokatolické církvi navrácena.)
Z toho mj. vyplývá, že v současné době ani nikdy v budoucnu nemůže Římskokatolická církev žádat restituci katedrály.
Jaké změny v majetkových právech ke katedrále přinesl rok 2006?
Pokud stát rozhodnutím soudu v roce 2006 majetková práva ke katedrále sv. Víta bezúplatně převedl na Římskokatolickou církev, nemohlo jít o nic jiného, než o dar. Dar jednoho státu (České republiky) jinému státu (Svatému stolci = Vatikánu), který má u nás i diplomatické zastoupení. (Fakt, že majetek Římskokatolické církve je majetkem státu Svatý stolec nebude asi nikdo zpochybňovat — například při slavnostních příležitostech vlají na římskokatolických kostelích bíložluté vatikánské státní vlajky.)
A to mělo být veřejnosti po vynesení rozsudku bez okolků rovnou a jasně sděleno z úst představitelů České republiky, ale s poděkováním i ústy hlavních představitelů Římskokatolické církve: Česká republika darovala Vatikánu katedrálu sv. Víta! (Je krajně podivné, že Česká republika se na jedné straně hrdlí o kdejakou maličkost u daňových poplatníků a na druhé straně rozdává bezprecedentně královské či císařské dary nedozírné hodnoty.)
