21. červen 2001

„Naší reformací byly položeny základy
moderní humanity a tím i demokracie.“

T. G. Masaryk

Připomeňme si:

 – Dne 21. června 2001 vzpomínáme popravy 27 mužů z českých stavů. Ti reprezentovali obyvatele Čech, kteří se nemohli smířit s tím, že byly od roku 1556 v zemi porušovány zásady zemského práva (ústavy), jež obsahovalo záruky náboženské svobody, jednoho ze základních lidských práv, vyjádřené v Kutnohorské smlouvě z roku 1485 v míře tenkráte v Evropě nebývalé.

 – V 15., 16. a na počátku 17. století bylo v Českých zemích téměř 90 % obyvatel křesťany, hlásícími se k reformačním církvím.

 – V roce 1526 nastoupili na český trůn Habsburkové. Ti nejednali vždy podle svých korunovačních přísah, že budou dodržovat platné právo, a chtěli všechny obyvatele českých zemí — Čechy i Němce — pokatoličtit — rekatolizovat a tím je zbavit svobody vyznání, právem zaručené.

 – Proti tomuto počínání vypuklo v roce 1618 v naší zemi povstání. Jeho ideovým vůdcem byl pan Václav Budovec z Budova, čelný člen Jednoty bratrské, jehož vzpomínáme nyní zvláště proto, že se zasloužil o vydání Majestátu, který byl nejsnášenlivějším náboženským zákonem 17. stol. a který byl podepsán v roce 1609 Rudolfem II. Po dvou létech bylo toto povstání potlačeno císařským vojskem Ferdinanda II. Habsburského a katolické ligy.

 – 27 zástupců českých stavů bylo odsouzeno a krutě potrestáno. O tom, že šlo o akt surové okupace a pomsty nad vzbouřenci a těmi, kdo jim pomáhali, svědčí i to, že jedním z odsouzených byl i římský katolík Diviš Černín z Chudenic.

 – Oběťmi poprav a dalšího pronásledováni byli příslušníci české politické a intelektuální elity (politici, vzdělanci, universitní profesoři a spisovatelé).

 – Hlavy těch, kdo byli sťati, byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži Karlova mostu.

 – Popravami na Staroměstském náměstí bylo zahájeno postupné vyvražďování, vyvlastňování a vyhánění obyvatel naší země v průběhu třicetileté války. Odhaduje se, že tuto válku přežila asi polovina obyvatel zemí Koruny české.

 – Zvláště v Čechách byl konfiskován majetek nekatolíků, jeho značnou část, zejména nemovitého, získali cizinci přišlí s vítězem do naší země. Změněna byla i ústava (zkrácena byla i práva stavů — sněmů).

 – Třicetiletá válka byla součástí zápasu mezi reformační a římskokatolickou Evropou. Po jejím — pro nás neblahém ukončení v roce 1648 se české země dostaly do oblasti oddělené od protestantské Evropy „železnou oponou“.

Dějinné důsledky

 – Obyvatele země postihla pak ještě během války další krutá pohroma. Mnozí museli opustit svou vlast pro své přesvědčení. Ti, co neodešli, byli donucováni násilnými prostředky k tomu, aby změnili svoji víru.

 – Nastala doba, již mnozí nazývají právem dobou temna, v níž bylo povoleno vyznávat pouze jednu víru — římskokatolickou. Byl nastolen totalitní režim, který pod hrozbou smrti, mučení, ztráty obživy či existence vůbec, lámal charaktery lidí. Ti se ve strachu a hrůze museli vzdát vlastního přesvědčení.

 – Vzpomeňme proto v pietní úctě těchto příkladně statečných obětí tehdejšího našeho národa, kteří položili život za svobodu víry a svědomí — za obhajobu jednoho ze základních lidských práv.

 – Nakonec si připomeňme slova prezidenta SRN Richarda von Weizsäckera: „Praha byla vždy úzce spojena s děním, které vytvářelo osud Evropy. Za všech dob vycházel z tohoto evropského centra charakteristický kulturní a civilizační vliv na náš kontinent. Český překlad Bible vznikl o sto let dříve nežli německý. Svými nábožensko-sociálními hnutími jste rozvinuli zvláštní formu tolerance a vzájemné úcty mezi různými vyznáními. Tím jste poskytli cenný příklad evropskému soužití. Evropa by měla všechny důvody, aby se již dříve od vás učila.“ (Z projevu při návštěvě Československa v dubnu 1990.)

(Podrobnější informace v odborné literatuře.)

Odsouzení k popravě:

Jáchym Ondřej Šlik, příslušník panského stavu
Václav Budovec z Budova, příslušník panského stavu, vůdčí osobnost české protihabsburské politiky
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, příslušník panského stavu
Václav Kaplíř ze Sulevic, rytíř
Prokop Dvořecký z Olbramovic, rytíř
Bedřich z Bílé a na Řehlovicích, rytíř
Jindřich Otta z Losu, rytíř
Diviš Černín z Chudenic, rytíř
Vilém Konecchlumský, rytíř
Bohuslav z Michalovic, rytíř
Valentin Kochan z Prachové, mistr svobodných umění, písař Nového Města Pražského
Tobiáš Štefek z Koloděj, radní z Malé Strany
Kryštof Kober, radní z Malé Strany
Jan Šultys z Feldsdorfu, primátor Kutné Hory
Maxmilián Hošťálek, primátor Žatce
Jan Jesenius, doktor medicíny, rektor Karlovy univerzity
Jan Hauenschild, doktor práv
Jan Kutnauer ze Sonnenštejna, mistr svobodných umění
Leonard Rüppel, doktor práv
Simeon Sušický ze Sonnenštejna, nevlastní otec Kutnauerův
Natanael Vodňanský, primátor Starého Města Pražského
Václav Maštěřovský z Jizbice, pražský měšťan
Jindřich Kozel z Peclínovce, radní Nového Města Pražského
Ondřej Kocour z Votína, radní Nového Města Pražského
Jiří Řečický, radní Nového Města Pražského
Michal Witmann, radní Nového Města Pražského
Šimon Vokáč z Chýš, pražský měšťan