21. červen 2000

Vzpomínáme

Dne 21. června 1621 bylo popraveno na Staroměstském náměstí 27 statečných mužů z českých stavů.

 – Od r. 1485 byly země Koruny české jediným evropským státem, kde platilo jedno ze základních lidských práv, tj. svoboda náboženského vyznání.

 – V této době a rovněž v následujícím 16. a začátkem 17. století bylo v českých zemích téměř 90 % obyvatel nekatolického vyznání, kteří byli postupně donucováni k přestupu na římskokatolickou víru.

Příčiny povstání

spočívaly v tom, že na český trůn nastoupili rakouští Habsburkové, kteří jako římští katolíci chtěli všechny obyvatele českých zemí pokatoličtit — rekatolizovat a jejich práva omezit. To vyvolalo mezi českým lidem velké rozhořčení a pobouření.

Průběh událostí

Proto vypuklo v r. 1618 v naší zemi povstání proti tomuto nátlaku. Po dvou letech však bylo potlačeno císařským vojskem Ferdinanda II. Habsburského. Po vítězství Ferdinandově byli krutě potrestáni stateční představitelé tohoto povstání — odboje.

 – 27 jich bylo bestiálně popraveno na Staroměstském náměstí.

 – Jejich sťaté a znetvořené hlavy byly veřejně vystaveny v klecích na Staroměstské mostecké věži Karlova mostu.

 – Oběťmi popravy se stala elita české země. Jména popravených čteme na pamětní desce umístěné na zdi Staroměstské radnice.

 – Touto popravou bylo zahájeno postupné vyvražďování statisíců obyvatel v naší zemi v celém průběhu třicetileté války.

 – České země byly podrobeny jedné z nejstrašnějších genocid v novověkým evropských dějinách. Odhaduje se, že třicetiletou válku přežila asi polovina původního obyvatelstva zemí Koruny české.

 – Třicetiletá válka byla součástí zápasu mezi protestantskou a katolickou Evropou. Po jejím — pro nás neblahém — ukončení v roce 1648 se české země dostaly do oblasti oddělené od protestantské Evropy „železnou oponou“.

Dějinné důsledky

Obyvatele země postihla pak ještě během války další krutá pohroma. Mnozí museli opustit svou vlast pro své přesvědčení. Ti, co nesměli odejít, byli donucováni násilnickými prostředky k tomu, aby změnili svoji víru.

Nastala doba, kterou mnozí nazývají právem dobou temna, v níž bylo dovoleno vyznávat pouze jednu víru — římsko-katolickou. Byl nastolen totalitní režim, který pod hrozbou smrti, mučení, ztráty obživy či existence vůbec, lámal charaktery lidí. Ti ve strachu a hrůze a pod nátlakem se měli vzdát vlastního přesvědčení.

Vzpomeňme proto v pietní úctě těchto příkladně
statečných obětí tehdejšího našeho národa, kteří
položili život za svobodu víry a svědomí —
za obhajobu jednoho ze základních lidských práv.

Podrobnější informace naleznete v odborné literatuře, například:

BÍLEK, Tomáš, Reformace neboli obnovení náboženství katolického po bitvě bělohorské, Praha 1894.
DENIS, Ernst, Čechy po Bílé hoře I., II., Praha 1911.
KROFTA, Kamil, Dějiny selského stavu, Praha 1948.
NEUMANN, J., Český barok, Praha 1956.
PETRÁŇ, Josef, Staroměstská exekuce, Praha 1971.
POLIŠENSKÝ, Josef, Třicetiletá válka a český národ, Praha 1960.