Husinecká výzva

Husinecká výzva je prohlášením, které bylo zpečetěno na oslavách 590. výročí upálení Mistra Jana Husa v Husinci. Svůj komentář k němu vyjádřili nezávisle na sobě dva členové společnosti VERITAS. Po uveřejnění plného textu prohlášení v Evangelickém týdeníku Kostnické jiskry na něj na stránkách téhož periodika reagoval Mgr. Dalibor Molnár. Přibližně ve stejné době napsal a odeslal jednomu ze signatářů výzvy svůj dopis s prosbou o vysvětlení Mgr. Miroslav Soukup. Na dalších řádcích přinášíme nejprve opis přesného znění výzvy a potom i oba komentáře.


Husinecká výzva

Římskému biskupovi — papeži Benediktu XVI.

Vážený bratře v Kristu, svatý Otče,

na místě, kde se narodil Jan Hus, muž dobře známý celému světu i církvi Kristově, Vás prosíme, abyste laskavě přijal výraz naší úcty, a prosíme, abyste se zasadil o to, aby byla dokončena věc, započatá Vaším předchůdcem papežem Janem Pavlem II., aby tak Jan Hus, který křesťanům býval zdrojem bolestných rozporů, stal se pramenem smíření pro nás, menšinu v dnešním světě, vyznavače Krista, jejž stejnou měrou ctil jak Jan Hus, tak jeho žalobci.

Dáno v Husinci
L. P. 2005, den po svátku svatých Cyrila a Metoděje.

Beatissime Pater,

loco, quo Ioannes Hus, vir orbi terrarum atque ecclesiae Christi notissimus, est natus, oramus vos, ut vocem honoris ac reverentiae nostrae audire dignemini, precantes, ut rem a praedecessore vestro, Ioanne Pavlo Papa Olim secundo, inceptiam, ad finem felixem perduci iubeatis, quo Ioannes Hus, causa pridem Doloros et irae hominnum Christianorum, fons pacis fiat minor mundi hodierni extamus, Christi, quae, et Ioannes Hus et accusatores eius pari hodo coluberant.

Datum in Husinec
Anno verbi incarnati MMV
Die post festum ss. Cyrilli et Methodii confessorum sequenti

Účastníci ekumenické bohoslužby před Husovým rodným domkem v Husinci
6. července 2005

Ludvík Friedberger, starosta Husince
Martin Grohman, kazatel Církve bratrské v Husinci
PhDr. ThLic. František J. Holeček, O. M., Husovská komise ČBK a ERC
ThDr. Pavel Černý, Th.D., předseda Ekumenické rady církví v ČR

Otištěno: Evangelický týdeník Kostnické jiskry 90, 2005, č. 28, s. 4.


Stejná míra úcty ke Kristu?

V minulém čísle Kostnických jisker (28.) byl uveřejněn dopis současnému papeži Benediktu XVI., který při shromáždění k 590. výročí Husovy smrti za účastníky shromáždění podepsal husinecký starosta M. Grohman, za Husovskou komisi České biskupské konference Římskokatolické církve a Ekumenickou radu církví v České republice dr. F. J. Holeček, za Ekumenickou radu církví dr. P. Černý.

Šlo o shromáždění ekumenické. Už datování (den po svátku svatých Cyrila a Metoděje) a oslovení v záhlaví dopisu však ukazuje, jak je naše ekumena nerovnoměrná. Oslovení zní: „Vážený bratře v Kristu, svatý Otče!“ (V latinském znění pouze „Beatissime Pater“.) Postačilo by „Vážený bratře v Kristu.“ Váženým bratrem v Kristu je římský biskup pro nás všechny. Evangelíci však nemají žádného jiného Otce než Boha samého. Má-li tedy jít o společný dopis, mělo by být tohoto jejich vyznání v oslovení dbáno, když se v oslovení „Vážený bratře v Kristu“ jako vyjádření svého vztahu k adresátu všichni shodneme.

Za žádoucí pokládám, aby se Husův zápas a dílo staly podnětem pro smíření všech křesťanů. V tom se žádostí vyslovenou v dopise, aby se i papež o to zasazoval, vřele souhlasím. Může se to však stát jen na základě úcty, kterou k Ježíši Kristu a jeho Slovu projevil Jan Hus, když v oddané lásce k církvi pokorně žádal koncil o slyšení a rozhovor o poznané pravdě, pro ni snášel urážky, trýznění v žaláři i mučednickou smrt. Tohoto smíření však nelze dosáhnout na základě prý úcty ke Kristu, jakou projevili ti, kteří Husa obvinili a odsoudili. Podle dopisu se prý dokonce jedná o úctu stejné míry, tj. stejné úrovně, jako byla ve vztahu ke Kristu úcta Husova, když Husa přes všechny sliby dřív než mohl promluvit krutě uvěznili, místo rozhovoru o pravdě, kterou hlásal, ho falešně obvinili, jen k odvolání nutili a posléze se i tomu, že se ve své při odvolal ke Kristu, vysmáli, označili to za nejhorší kacířství, postavili sami sebe na Kristovo místo posledního soudce a tak také Husa odsoudili k smrti upálením. Postavit toto dvojí jednání vedle sebe jako dva rovnocenné projevy úcty ke Kristu a tak je, byť i jen k úvaze, za možný základ smíření předkládat nelze. Rovny si nejsou. Jsou protikladné.

Ve vší lásce, kterou mají mít křesťané jedni k druhým, a právě pro ni, je potřeba říci, co hned po vykonání rozsudku nad Husem český národ ústy svých představitelů vyslovil ve „stížném listu“ poslaném do Kostnice. Koncil ve svém jednání a rozsudku nad Husem tragicky zbloudil a provinil se nejen proti Husovi, ale i Ježíši Kristu, jehož byl Hus věrným svědkem a následovníkem. Je možné a zdá se mi to velmi pravděpodobné, že nás Pán Bůh právě tím, co je v dopise také zmíněno, že se stáváme v současném světě menšinou, k té pravé husovské úctě ke Kristu a jejím projevům společně vede na cestu smíření! I proto k ní radím a doporučuji po té koncilní ani nešilhat.

Mgr. Dalibor Molnár

Otištěno: Evangelický týdeník Kostnické jiskry 90, 2005, č. 32, s. 2.


Prosba o vysvětlení k Husinecké výzvě

Vážený bratr
ThDr. Pavel Černý, Th.D.
předseda Ekumenické rady církví v České republice, člen Rady Církve bratrské

VĚC: Prosba o vysvětlení k Husinecké výzvě

Vážený bratře,

obracím se na Vás jako jednoho ze signatářů Husinecké výzvy, který ji jménem všech církví sdružených v ERC podepsal. S textem Husinecké výzvy jsem se podrobně seznámil v 28. čísle Evangelického týdeníku Kostnické jiskry. Ve snaze přijít na nějaké reakce nebo kritiku tohoto dokumentu jsem dnes prošel několik internetových odkazů, také jsem si pročetl docela bouřlivou diskusi k dokumentu ve fóru na webových stránkách CB (zejména k otázce oslovení papeže „svatý Otče“ ve výzvě). Pominu ve své prosbě obsahové věci ve výzvě, i když i ty by zasloužily vysvětlení (mám na mysli třeba tvrzení, že „Husovi žalobci a Hus ctili Krista stejnou měrou“, nebo fakt, že z výzvy není vůbec jasné, jak si vy, signatáři, představujete konkrétní kroky římského biskupa Benedikta XVI., kdyby výzvě vyhověl) — to by si ale určitě vyžádalo delší čas o který Vás nemíním tímto dopisem rozhodně připravit.

Zajímaly by mne věci spíše technické, přesto ne nepodstatné. Výzva byla otištěna v originále (česky) a pak ještě v překladu (latinsky). Nejsem latiník profesionál, přesto je mi ale na první pohled zřejmé, že překladatel nebyl příliš pečlivý, když český text do latiny převáděl. Přitom budete se mnou zajisté zajedno, že na každém překladu je nejdůležitější přesnost a shoda s originálem (i když uznávám, že úplná doslovnost také není vždy správná).

Povězte mi tedy, kam se z latinského oslovení hlavy Římskokatolické církve ztratilo české: „Vážený bratře v Kristu“, uvedené dokonce na prvním místě před „svatý Otče/Beatissime Pater“? Proč adresáta nejdřív nějak oslovíte, a v překladu, který je mu narozdíl od originálu srozumitelný a je uveden bezprostředně záhy, oslovení takto významně redukujete? Nebo snad není možné (slušné) papeži latinsky napsat, že jej někteří křesťané uznávají jen jako jednoho ze svých bratří v Kristu, nikoliv jako svého „svatého Otce“?

Druhé místo je na samotném závěru — je to datace. Zatímco pro letopočet v originále používáte zkratku „L.P.“, což znamená „Léta (rozumíme: od narození) Páně“, tedy zkratku, která doslovně vznikla z latinského A.D. (Anno Domini), v latinském překladu se překladatel (nevím, kdo to byl, ale určitě jednal pod vlivem nějakého náhlého vnuknutí) rozepsal: „Anno verbi incarnati“, což je přibližně „let od vtělení Slova“. Tomu sice my (na rozdíl od nekřesťanů) také rozumíme (Slovo = Kristus, vtělení = Kristovo narození) a na roky to také vychází stejně, ale je to v této souvislosti zbytečně košaté a nepříliš věrné originálu.

V případě uvedení bližšího data (dne a měsíce) podepsání výzvy jsem zatím nepochopil, proč se v češtině i latině odvoláváte (tak jako tomu bývalo obvykle v minulosti) k poslednímu prošlému svátku některého světce (v tomto případě dvou světců: Cyrila a Metoděje). Vždyť den, kdy jste výzvu v Husinci podepsali, má přece také svého patrona (i když ten nebyl Římskokatolickou církví zatím nikdy — a doufám ani nikdy v budoucnu nebude — kanonizován, což v této souvislosti ovšem vůbec nevadí, či to spíše může Vaší výzvě i prospět). Husův svátek má své pevné místo v kalendáři už od roku 1415, kdežto svátek slovanských věrozvěstů byl v dějinách Římskokatolickou církví účelově přesunut z jara těsně před výročí památky upálení „českého kacíře Husa“, aby byla Husova památka oslabena. Když domyslím Váš způsob „relativní“ datace ad absurdum, mohli jste s ostatními autory klidně napsat xy dní po Velikonocích, nebo xy dní po svátku Jana Křtitele apod. Proč datovat komplikovaně „relativně“ — ve vztahu k něčemu, když 6. července je v ČR dnes dokonce oficiálním státním svátkem — s tím už se Vatikán přece musel od první republiky smířit, tak proč toto oficiální označení ve výzvě nepoužíváte? Správně by mělo být dle mého soudu uvedeno: „v den výročí umučení Mistra Jana Husa“.

Jsem si samozřejmě vědom, že jste výzvu asi úplně sám osobně nekoncipoval, jistě vás bylo více. Já se ale obracím právě a jenom na Vás, protože právě Vy jste to vlastně podepsal i za mne (člena jedné z církví sdružených v ERC). Nemyslím si, že bych s tím měl obtěžovat také i další signatáře Husinecké výzvy.

Děkuji Vám, bratře předsedo, předem za vysvětlení. Nežádám po Vás snad mnoho, vím, že samozřejmě máte mnoho důležitějších povinností, než odpovídat na podobné dotazy.

S přátelským bratrským pozdravem

Mgr. Miroslav Soukup, adresa (…)

Tento dopis jsem odeslal 15. září 2005 na emailové adresy erc@ekumenickarada.cz a pavel.cerny@cb.cz. Přestože mi z první adresy téměř obratem přišlo potvrzení o přečtení dopisu, adresát během nepsané třicetidenní lhůty nepovažoval za nutné na můj dopis jakkoliv reagovat, nebo na to zapomněl. To je také důvod, proč jsem požádal o jeho zveřejnění. (pozn. autora dopisu)