Výstava: Česká reformace v evropském kontextu

G Toleranční církve (1781–1861)

G 1 Toleranční patent

1. Toleranční patent byl sdělen zemským úřadům písemně.
– Byl však vzápětí také vydán tiskem.

Toleranční patent

2. Johann Lederwasch na obrazu nazvaném „Zvěstování tolerance“ vyjádřil touhu překračující soudobou skutečnost. Josef II. dle něho zve k Ježíši Kristu všechny, kdo náleží Bohu, i husitu nebo člena Ochranovské jednoty bratrské, ale dokonce i Žida a Turka.

Zvěstování tolerance

3. Zbytky propojení skryté církve stačily alespoň na to, aby se veřejnosti utajená zpráva o existenci tolerančního patentu dostala z Brněnska (kde toleranční patent dostali jako odpověď na své žádosti) dále do Čech.

Schema vzájemného propojení středisek tolerančních evangelíků

4. První písemné přihlášky vyjadřovaly různým způsobem návaznost na českou reformaci.
– Někdy to lidé dotvrzovali i knihami či titulními listy knih; v tomto případě šlo o kancionál z roku 1615.
– V některých přihláškách se ozvaly i požadavky – zde vybídka k zveřejnění tolerančního patentu.

Toleranční přihlášky

5. Následovaly tzv. slavnostní přihlášky, kdy byli všichni vyslýcháni jednotlivě o důvodech svého rozhodnutí.
– Při přihláškách byl přítomen zkušený kněz, tzv. duchovenský komisař, který o nich podával zprávu biskupovi.

slavnostní přihlášky

6. Teprve potom byly pořizovány úřední seznamy a statistiky.

Úřední seznamy a statistiky

G 2 Toleranční doba

1. Toleranční sbory vznikly ne všude tam, kde žila skrytá církev, ale jenom tam, kde se o tolerančním patentu mohla dovědět během roku 1782; pak už hromadné přihlášky nebyly povoleny. Jednotná církev byla uměle rozdělena na luterskou a reformovanou, protože všechny, kteří výslovně neuvedli helvetskou konfesi, zapsaly úřady za luterány.

Toleranční sbory a sbory tolerančního základu

2. Domácnosti členů tolerančních církví zdobily také oblíbené podmalby na skle, měly však vždy biblické náměty, vztahovaly se k večeři Páně pod obojí a znázorňovaly někdy i toleranční modlitebny.

Podmalba na skle s biblickým námětem

3. Dodnes zachovaná – památkově chráněná dřevěná modlitebna v Hrubé (Velké) Lhotě na Valašsku je názorným dokladem tolerančních omezení: modlitebna musela být zcela nenápadná a nesměla v ničem připomínat kostel.

Dřevěná modlitebna v Hrubé (Velké) Lhotě na Valašsku

4. Vnitřní výzdoby si členové tolerančních sborů velmi vážili. Sestávala zpravidla z vhodných biblických citátů a střídmého dekoru. Modlitebna v Libiši u Prahy je rovněž památkově chráněna.

Modlitebna v Libiši u Prahy

5. Modlitebna v Jimramově byla centrem nejen sboru, ale i větší oblasti, obvodu superintendence.
– Prvním superintendentem byl Michal Blažek, potomek českých exulantů ze Slovenska, muž velice vzdělaný.

Modlitebna v Jimramově

6. Lidová parafráze tolerančního patentu, uplatněná na podmalbě na skle. Císaři vkládá do úst biblickou mluvu, příznačnou pro písmáky.

Lidová parafráze tolerančního patentu

G 3 Rok 1848 a doba provizoria

1. V první polovině 19. století začal budit zájem o husitství a českou minulost potomek tajných evangelíků – historik František Palacký.

Historik František Palacký

2. Revoluční rok 1848 přinesl mnoho nadějí i do české země.

Revoluční rok 1848

3. Symbolem zápasu o svobodu se stal novinář Karel Havlíček Borovský, vypovězený pak do exilu v Brixenu.

Novinář Karel Havlíček Borovský

4. Za nebezpečnějšího než Havlíčka pokládal habsburský stát Viléma Košuta, pražského pastora a potomka předních pracovníků skryté církve. Byl v exilu v Celovci déle než jiní a potom musel odejít do trvalého vyhnanství.

Vilém Košut

5. Kostel u Klimenta v Praze, který získal Košut pro pražský reformovaný sbor

Kostel u Klimenta v Praze

6. Doba po roce 1848 – tzv. doba provizoria – přinesla tolerovaným církvím určitá ulehčení. Sbory si začaly stavět věže (Klobouky) či novostavby kostelů (Bukovka, Velim).

Kostely v době provizoria po roce 1848