Historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace VERITAS pořádá spolu s dalšími organizacemi (Kostnická jednota, Církev československá husitská v Praze, Sdružení rodáků a přátel města Žatce, Československá obec legionářská, Masarykova společnost, Husova liga, Slovanský výbor České republiky, Česká obec sokolská, Společnost Jana Jesenia, Junák a další) každoroční pietní setkání 21. června u příležitosti výročí popravy 27 představitelů českého stavovského odboje, která se uskutečnila 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.
   Toto shromáždění má ustálenou podobu: V 18.00 hodin odezní v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze proslovy k výročí a krátká zamyšlení některých potomků popravených, následuje koncert a akci zakončí položení věnců k pamětní desce popravených u Staroměstské radnice.
   Pro dokumentaci uvádíme pozvánky s programy a relevantními novinovými články z několika posledních let.

2007       2006       2005       2004       2003       2002       2001       2000

Odborná stať dr. Sakaře o popravách provedených 21. června 1621

   Památku popravy na Staroměstském náměstí a události, které po ní následovaly, označil český historik Josef Pekař jako "památku slz a krve". Napsal, že tuto památku "nikdy nemohl zaplašit vítězný postoj protireformace" a my dodáváme: ani duchovní a mravní lhostejnost dneška ani pokusy o nové interpretace našich dějin, které je vracejí do minulých století.
   Hlásíme se k této památce a chceme si ji spolu s vámi připomenout v přesvědčení, že "na Bílé hoře nezvítězila kultura vyšší", nýbrž že naše společnost "bojovala a podlehla konec konců za zásadu mravního sebeurčení a za princip svobody" (J. Pekař).
   Tento zápas, který tvoří osu našich i evropských a světových dějin, započal mistr Jan Hus. Bývalý president Spolkové republiky Německo řekl: "Praha byla vždy úzce spojena s děním, které vytvářelo osud Evropy. Za všech dob vycházel z tohoto evropského centra charakteristický kulturní a civilizační vliv na náš kontinent. Český překlad Bible vznikl o sto let dříve nežli německý. Svými náboženskými-sociálními hnutími jste rozvinuli zvláštní formu tolerance a vzájemné úcty mezi různými vyznáními. Tím jste poskytli cenný příklad evropskému soužití. Evropa by měla všechny důvody, aby se již dříve od Vás učila" (1990).
   Vůdcové stavovské obce před Bílou horou, v jejichž čele stál Václav Budovec z Budova, usilovali o vytvoření státu vyššího typu nežli byla centralizovaná habsburská říše, o takový typ, který se prosadil v Nizozemí, Anglii a dozrál v Americe v demokracii. Přinesl těmto zemím pokrok. Poprava členů stavovské obce a její nahrazení obcí novou učinilo na celá staletí konec parlamentárnímu vývoji, konec památce Husově a Českých bratří. Teprve obrození se k nim vrací. T. G. Masaryk prohlašuje: "Naší reformací byly položeny základy moderní humanity a tím i demokracie."
   "Památka slz a krve" těch, kteří v této zemi usilovali o svobodu ve věcech víry, o svobodu politickou, o věrnost danému slovu, o lidskou důstojnost, o základní lidská práva, o novou podobu českého státu, popravených na Staroměstském náměstí, i těch, kteří v době protireformace trpěli jako poddaní u nás nebo odešli do exilu (J. A. Komenský), ukazuje cestu do nové Evropy, do budoucnosti lidštější a svobodnější a zavazuje nás se na tuto cestu vydat.
   Jako dědici těchto vzácných tradic cítíme povinnost držet "památku slz a krve" živou ve vědomí našeho národa. Nepociťujeme při tom žádnou zášť vůči komukoli dnes. Litujeme toho, že tyto otázky nejednou vedly k nepřátelství a konfrontacím křesťanů různých tradic v naší zemi.

prof. dr. Josef Smolík

ODSOUZENÍ K POPRAVĚ:

POZVÁNKA
na vzpomínkové shromáždění k uctění památky 27 představitelů českého stavovského odboje, popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze

Uskuteční se dne

21. června 2002 v 18 hodin
v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

PROGRAM

Vzpomínkové slovo k výročí: Mgr. Dalibor Molnár, spisovatelka Dagmar Štětinová
Krátké proslovy potomků popravených: PhDr. Jan Vodňanský, Viktor Sušický ze Sonnenštejna

KONCERT

Účinkující: Magda Bělohlávková – soprán, Jan Bernátek – doprovod varhan

J. S. Bach: kantáta č. 213
Jan Bernátek: Žízeň po lásce
J. S. Bach: chorál z kantáty č. 147
A. Dvořák: Biblické písně (výběr)

Žatecký příležitostní sbor pod vedením Alžběty Urbancové
Moderátor: Mgr. Bohumil Kejř

POLOŽENÍ VĚNCŮ K PAMĚTNÍ DESCE POPRAVENÝCH
před Staroměstskou radnicí s doprovodným slovem

Vzpomínkové shromáždění pořádají: Kostnická jednota, VERITAS – historická společnost, CČSH v Praze, Sokol, Svaz bojovníků za svobodu, Masarykova společnost, Sdružení rodáků a přátel města Žatce, Slovanský výbor ČR a další.

Vstupné dobrovolné

SKRYTÉ A DRAZE VYKOUPENÉ VÍTĚZSTVÍ
(Z projevu Mgr. Dalibora Molnára k výročí staroměstské exekuce 21. 6. 1621)

   Nejhlouběji na mne zapůsobilo svědectví přímých svědků posledních chvil života odsouzených 27 před popravou. Je zaznamenáno v Komenským redigovaném spisu "Historie o těžkých protivenstvích církve české" a Rosaciově "Koruně neuvadlé českých Božích mučedníků". Jan Rosacius Hořovský, duchovní, který je na té poslední cestě doprovázel, o tom pověděl, že jako na radostnou hostinu, jako na slavnost, na smrt, k popravčímu špalku a na šibenici odcházeli.
   Když na ty chvíle prostřednictvím čtení oněch svědků hledíte, mizí jejich tragičnost a ta poprava přestává být popravou a vy poznáváte, že spíše než o prohru jde o očím sice skrytí, neviditelné, ale tím slavnější a trvalejší vítězství.
   Jsou mnozí, kteří jednání představitelů stavovského povstání kritizují. Mluví o tom, že nebylo dosti obezřelé, že jim šlo také o jejich osobní zájmy, ambice, že byli skoupí při poskytování potřebných finančních a hmotných podpor. Já je teď nechci hájit. I tyto věci při nich asi byly. Byli to jenom nám ve všem podobní lidé. Přece však chci těmto kritikům říci: Umlkněte! O jaké skouposti chcete mluvit? Ti lidé přece posléze té dobré věci, o kterou se zasazovali, přinesli obět nejvyšší, svých vlastních životů. Zastali se jí a bojovali o ni tím nejdokonalejším způsobem, jakým o ni vůbec bojoval lze, svou věrností až do smrti a na smrt.
   Byli odsouzeni jako zločinci a vlastizrádci. Ale sami ti, kteří je tak odsoudili, je ospravedlnili a lépe, než snad kdo jiný může, ukázali, jak jejich vzpoura, ano i to násilí, kterého použili, bylo oprávněné. Prokázali a ukázali to ti jejich soudci vším tím, k čemu tyto popravy byly jenom úvodem. Zpustošením této země krutým útlakem a pronásledováním jdoucím až po okraj dokonané genocidy. Když stavovští vůdcové povstání zahájili, právě proti této krutosti je zahájili, nespravedlnosti a krutosti tehdejšího vládce a jeho podněcovatelů a spoluvládců, kterou už před povstáním nosili v srdci, připravovali a ani se s tím příliš netajili. Stavovské povstání nebyla zrada, ale naopak věrnost a z ní plynoucí obrana vlasti a jejího lidu.
   A jakého ospravedlnění, jaké rehabilitace se jim dostává na soudu dějin! Když dnes usilujeme budovat svou společnost a když je v okolních státech budována na základě slavnou Deklarací vyhlášených lidských práv, nejen že je ospravedlňujeme, rehabilitujeme, my je oslavujeme. Jako seménka zasetá do úrodné půdy, ano, jako nadějně klíčící rostlinky jsou ona práva v těch věcech, o které zápasili, hlásaných v České konfesi, vyvzdorovaném Majestátu a z něho jdoucím Porovnání i Konfederačních aktech, obsažena.
   Nikoli prohra, ale draze, snad až příliš draze vykoupené vítězství je ona staroměstská poprava a ona 160letá anabáze českých exulantů a ve vlasti se skrývajících věrných Kristových mučedníků, která potom následovala. Vítězství tím hlouběji nás oslovující i zavazující a velikost pravdy, kterou hlásali, nás přesvědčující.
   Ale odkud to všechno? Kde je pramen té síly, která dala zvítězit i nad smrtí, odkud to světlo onoho jasnozření pro lidský rod spravedlivé cesty do budoucnosti? Abychom ten zdroj rozeznali, je nutno se vrátit k těm chvílím posledních zápasů, chvílím pravdy smrti tváří v tvář. Toto je svědectví jednoho z těch, kteří jim byli přítomni: Píše o tom, že když duchovní Rosacius odsouzeným k útěše připomínal slova Písma, tu že oni na dotvrzení toho, co říkal, hned dvě či tři jiná místa Písma jemu i sobě k potěše připomínali. To je ten pramen, zdroj síly a světla, který měli ve svém srdci, s nímž srostli. Byla to Bible a Ten, který v ní mluví, jehož hlasem je celá prodchnula.
   To radostné a nejnadějnější, co se mezi námi křesťany v posledních letech stalo, je skutečnost, že ta kniha – Bible ve všech křesťanských církvích nabývá stále větší vážností a respektu v mateřských jazycích zní při našich bohoslužbách, dostává se do rukou všem bez rozdílu. V naší zemi jsme ji společně evangelíci i katolíci přeložili do současného českého jazyka.
   To je to radostné, co nakonec mohu říci. To je ta naděje, kterou mám: Že hlas Toho, který v ní mluví, je mocnější než všechny naše spory a hádky, bloudění a omyly, hněvy a nenávisti, že nás přemáhá a bude přemáhat, abychom i vzdor všemu tomu, co nás ještě dělí, byli jedno v lásce, i sami sobě i tomuto národu ku prospěchu.

Otištěno: Evangelický týdeník Kostnické jiskry 87, 2002, č. 26, s. 2.

"Naší reformací byly položeny základy
moderní humanity a tím i demokracie."
(T. G. Masaryk)

   – Dne 21. června 2001 vzpomínáme popravy 27 mužů z českých stavů. Ti reprezentovali obyvatele Čech, kteří se nemohli smířit s tím, že byly od roku 1556 v zemi porušovány zásady zemského práva (ústavy), jež obsahovalo záruky náboženské svobody, jednoho ze základních lidských práv, vyjádřené v Kutnohorské smlouvě z roku 1485 v míře tenkráte v Evropě nebývalé.
   – V 15., 16. a na počátku 17. století bylo v Českých zemích téměř 90 % obyvatel křesťany, hlásícími se k reformačním církvím.
   – V roce 1526 nastoupili na český trůn Habsburkové. Ti nejednali vždy podle svých korunovačních přísah, že budou dodržovat platné právo, a chtěli všechny obyvatele českých zemí – Čechy i Němce – pokatoličtit – rekatolizovat a tím je zbavit svobody vyznání, právem zaručené.
   – Proti tomuto počínání vypuklo v roce 1618 v naší zemi povstání. Jeho ideovým vůdcem byl pan Václav Budovec z Budova, čelný člen Jednoty bratrské, jehož vzpomínáme nyní zvláště proto, že se zasloužil o vydání Majestátu, který byl nejsnášenlivějším náboženským zákonem 17. stol. a který byl podepsán v roce 1609 Rudolfem II. Po dvou létech bylo toto povstání potlačeno císařským vojskem Ferdinanda II. Habsburského a katolické ligy.
   – 27 zástupců českých stavů bylo odsouzeno a krutě potrestáno. O tom, že šlo o akt surové okupace a pomsty nad vzbouřenci a těmi, kdo jim pomáhali, svědčí i to, že jedním z odsouzených byl i římský katolík Diviš Černín z Chudenic.
   – Oběťmi poprav a dalšího pronásledováni byli příslušníci české politické a intelektuální elity (politici, vzdělanci, universitní profesoři a spisovatelé).
   – Hlavy těch, kdo byli sťati, byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži Karlova mostu.
   – Popravami na Staroměstském náměstí bylo zahájeno postupné vyvražďování, vyvlastňování a vyhánění obyvatel naší země v průběhu třicetileté války. Odhaduje se, že tuto válku přežila asi polovina obyvatel zemí Koruny české.
   – Zvláště v Čechách byl konfiskován majetek nekatolíků, jeho značnou část, zejména nemovitého, získali cizinci přišlí s vítězem do naší země. Změněna byla i ústava (zkrácena byla i práva stavů – sněmů).
   – Třicetiletá válka byla součástí zápasu mezi reformační a římskokatolickou Evropou. Po jejím – pro nás neblahém ukončení v roce 1648 se české země dostaly do oblasti oddělené od protestantské Evropy "železnou oponou".

   Dějinné důsledky

   – Obyvatele země postihla pak ještě během války další krutá pohroma. Mnozí museli opustit svou vlast pro své přesvědčení. Ti, co neodešli, byli donucováni násilnými prostředky k tomu, aby změnili svoji víru.
   – Nastala doba, již mnozí nazývají právem dobou temna, v níž bylo povoleno vyznávat pouze jednu víru – římskokatolickou. Byl nastolen totalitní režim, který pod hrozbou smrti, mučení, ztráty obživy či existence vůbec, lámal charaktery lidí. Ti se ve strachu a hrůze museli vzdát vlastního přesvědčení.
   – Vzpomeňme proto v pietní úctě těchto příkladně statečných obětí tehdejšího našeho národa, kteří položili život za svobodu víry a svědomí – za obhajobu jednoho ze základních lidských práv.
   – Nakonec si připomeňme slova prezidenta SRN Richarda von Weizsäckera: "Praha byla vždy úzce spojena s děním, které vytvářelo osud Evropy. Za všech dob vycházel z tohoto evropského centra charakteristický kulturní a civilizační vliv na náš kontinent. Český překlad Bible vznikl o sto let dříve nežli německý. Svými nábožensko–sociálními hnutími jste rozvinuli zvláštní formu tolerance a vzájemné úcty mezi různými vyznáními. Tím jste poskytli cenný příklad evropskému soužití. Evropa by měla všechny důvody, aby se již dříve od vás učila." (Z projevu při návštěvě Československa v dubnu 1990.)

(Podrobnější informace v odborné literatuře.)

Odsouzení k popravě:

Jáchym Ondřej Šlik, příslušník panského stavu
Václav Budovec z Budova, příslušník panského stavu, vůdčí osobnost české protihabsburské politiky
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, příslušník panského stavu
Václav Kaplíř ze Sulevic, rytíř
Prokop Dvořecký z Olbramovic, rytíř
Bedřich z Bílé a na Řehlovicích, rytíř
Jindřich Otta z Losu, rytíř
Diviš Černín z Chudenic, rytíř
Vilém Konecchlumský, rytíř
Bohuslav z Michalovic, rytíř
Valentin Kochan z Prachové, mistr svobodných umění, písař Nového Města Pražského
Tobiáš Štefek z Koloděj, radní z Malé Strany
Kryštof Kober, radní z Malé Strany
Jan Šultys z Feldsdorfu, primátor Kutné Hory
Maxmilián Hošťálek, primátor Žatce
Jan Jesenius, doktor medicíny, rektor Karlovy univerzity
Jan Hauenschild, doktor práv
Jan Kutnauer ze Sonnenštejna, mistr svobodných umění
Leonard Rüppel, doktor práv
Simeon Sušický ze Sonnenštejna, nevlastní otec Kutnauerův
Natanael Vodňanský, primátor Starého Města Pražského
Václav Maštěřovský z Jizbice, pražský měšťan
Jindřich Kozel z Peclínovce, radní Nového Města Pražského
Ondřej Kocour z Votína, radní Nového Města Pražského
Jiří Řečický, radní Nového Města Pražského
Michal Witmann, radní Nového Města Pražského
Šimon Vokáč z Chýš, pražský měšťan

POZVÁNKA
na vzpomínkové shromáždění k uctění památky 27 představitelů českého stavovského odboje, popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze

čtvrtek 21. června 2001 v 18 hodin
v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

PROGRAM

Vzpomínkový projev k výročí: Mgr. Jan Židlický

KONCERT

J. S. Bach: Árie z kantáty
G. F. Händel: Árie z Mesiáše
G. F. Telemann: Kanonická sonáta pro 2 housle

Účinkuje: Pěvecký sbor VYŠEHRAD
Magda Bělohlávková (soprán)
Šárka Pokorná (housle)
Anna Mlinariková (housle)
Jan Bernátek (varhany)

Moderátor: Mgr. Bohumil Kejř

POLOŽENÍ VĚNCŮ K PAMĚTNÍ DESCE POPRAVENÝCH
před Staroměstskou radnicí s krátkým doprovodným slovem

Pořádají: Kostnická jednota, VERITAS – historická společnost, Společnost Jana Jesenia, Církev čsl. husitská v Praze 1, Husova liga, Sokol, Svaz bojovníků za svobodu a další.

Vstupné dobrovolné

Vzpomínáme

   Dne 21. června 1621 bylo popraveno na Staroměstském náměstí 2  statečných mužů z českých stavů.
   – Od r. 1485 byly země Koruny české jediným evropským státem, kde platilo jedno ze základních lidských práv, tj. svoboda náboženského vyznání.
   – V této době a rovněž v následujícím 16. a začátkem 17. století bylo v českých zemích téměř 90 % obyvatel nekatolického vyznání, kteří byli postupně donucováni k přestupu na římskokatolickou víru.

Příčiny povstání

spočívaly v tom, že na český trůn nastoupili rakouští Habsburkové, kteří jako římští katolíci chtěli všechny obyvatele českých zemí pokatoličtit – rekatolizovat a jejich práva omezit. To vyvolalo mezi českým lidem velké rozhořčení a pobouření.

Průběh událostí

  Proto vypuklo v r. 1618 v naší zemi povstání proti tomuto nátlaku. Po dvou letech však bylo potlačeno císařským vojskem Ferdinanda II. Habsburského. Po vítězství Ferdinandově byli krutě potrestáni stateční představitelé tohoto povstání – odboje.
   – 27 jich bylo bestiálně popraveno na Staroměstském náměstí.
   – Jejich sťaté a znetvořené hlavy byly veřejně vystaveny v klecích na Staroměstské mostecké věži Karlova mostu.
   – Oběťmi popravy se stala elita české země. Jména popravených čteme na pamětní desce umístěné na zdi Staroměstské radnice.
   – Touto popravou bylo zahájeno postupné vyvražďování statisíců obyvatel v naší zemi v celém průběhu třicetileté války.
   – České země byly podrobeny jedné z nejstrašnějších genocid v novověkým evropských dějinách. Odhaduje se, že třicetiletou válku přežila asi polovina původního obyvatelstva zemí Koruny české.
   – Třicetiletá válka byla součástí zápasu mezi protestantskou a katolickou Evropou. Po jejím – pro nás neblahém – ukončení v roce 1648 se české země dostaly do oblasti oddělené od protestantské Evropy "železnou oponou".

Dějinné důsledky

   Obyvatele země postihla pak ještě během války další krutá pohroma. Mnozí museli opustit svou vlast pro své přesvědčení. Ti, co nesměli odejít, byli donucováni násilnickými prostředky k tomu, aby změnili svoji víru.
   Nastala doba, kterou mnozí nazývají právem dobou temna, v níž bylo dovoleno vyznávat pouze jednu víru – římsko-katolickou. Byl nastolen totalitní režim, který pod hrozbou smrti, mučení, ztráty obživy či existence vůbec, lámal charaktery lidí. Ti ve strachu a hrůze a pod nátlakem se měli vzdát vlastního přesvědčení.

Podrobnější informace naleznete v odborné literatuře, například:

BÍLEK, Tomáš, Reformace neboli obnovení náboženství katolického po bitvě bělohorské, Praha 1894.
DENIS, Ernst, Čechy po Bílé hoře I., II., Praha 1911.
KROFTA, Kamil, Dějiny selského stavu, Praha 1948.
NEUMANN, J., Český barok, Praha 1956.
PETRÁŇ, Josef, Staroměstská exekuce, Praha 1971.
POLIŠENSKÝ, Josef, Třicetiletá válka a český národ, Praha 1960.

POZVÁNKA
na vzpomínkové shromáždění k uctění památky 27 představitelů českého stavovského odboje, popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze

středa 21. června 2000 v 18 hodin
v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

PROGRAM

Vzpomínkové slovo k výročí: Ing. Miloš Šolc,
předseda BJB a člen ÚV Kostnické jednoty

KONCERT

J. S. Bach: Třetí suita pro sólové violoncello, Allemande a preludium pro violoncello, Preludium Es dur pro varhany, Koncert A dur pro smyčcový orchestr; A. Dvořák: Biblické písně (výběr)

Účinkující: Michaelle Hradecká (varhany)
Magda Bělohlávková (soprán)
Petr Nouzovský (violoncello)
Smyčcový orchestr konzervatoře Jar. Ježka

Moderátor: Mgr. Bohumil Kejř

POLOŽENÍ VĚNCE K PAMĚTNÍ DESCE POPRAVENÝCH
před Staroměstskou radnicí s krátkým doprovodným slovem

Pořádají: Kostnická jednota, VERITAS – historická společnost, Společnost Jana Jesenia, CČSH v Praze, SOKOL, Svaz bojovníků za svobodu a další.

Vstupné dobrovolné